Je to průlomová informace – historici věděli, že StB drogy používala, dosud však chyběly podrobnosti o tom, jakým způsobem to vyšetřovatelé dělali.
"Dvojice Grebeníček – Vyšenko se na mně vydováděla. Při výsleších tekla krev. Hned při tom prvním mi Grebeníček vyrazil pěstí dva zuby," vzpomíná Janků, který už seděl v cele smrti, ale nakonec byl odsouzen "jen" ke dvaceti letům vězení.
Vyšetřovatelé nebyli dlouho spokojeni s odpověďmi mladého skauta, a tak jednou vyhladovělému vězni nabídli v návalu předstírané dobromyslnosti třešně.
"Dnes vám to přijde asi k smíchu, jak naivní jsem byl. Jenomže když tři dny nejíte, máte hrozný hlad a ještě ke všemu vás bijí jako žito, neuvažujete logicky," vysvětluje Janků důvod, proč třešním neodolal. "Později jsem měl čeho litovat," dodává.
Najednou se s ním točila celá místnost a zmocňovaly se ho halucinace, euforie a hned zase deprese. "Teprve pak mně došlo, že mi i s třešněmi podali psychoton. Přezdívali jsme mu dost paradoxně – pravdomluv," říká Janků.
Celé tři dny prý nemohl spát a měl pocit, že se zblázní. Vyšetřovatelé ho přesto nezlomili a nepřinutili přiznat vykonstruované obvinění. Někteří vězni v jiných případech drogám podlehli a dodnes mají výčitky:
"Bože můj, co jsem to u výslechu vyžvanil! Bože můj, co jsem jim to podepsal!" litoval později politický vězeň Pavel Levý.
I jemu byla údajně podána droga. Cenné svědectví Jana Janků by podle Tomáše Bursíka z Ústavu pro soudobé dějiny mohlo přispět k objasnění nejtemnějších a dosud málo zmapovaných metod práce StB.
Historik zdokumentoval tři případy, kdy vyšetřovatelé použili otupující látku skopolamin, s jejíž pomocí se tajná policie snažila zlomit vůli vězňů. Podle dokumentů se výslechů za pomoci drog účastnili i tehdejší šéfové StB.
StB vyvíjela drogy na výslechy i jedy do omítky
Krátce po druhé světové válce začala StB hledat metody, jimiž by dosáhla vynuceného přiznání zatčených lidí. Bití, mučení ani psychický teror nevedly vždy k úspěchu.
Už v září 1946 vznikla při zemském odboru bezpečnosti v Brně chemická laboratoř, která začala vyvíjet omamné prostředky usnadňující výslech. StB vkládala do projektu velké naděje, takže už v dubnu 1948 založila další tajnou chemickou laboratoř v pražských Střešovicích.
Podle Tomáše Bursíka z Ústavu pro soudobé dějiny uvolnila StB na její zřízení tehdy závratnou částku 350 tisíc korun. Jedním z důvodů, proč se program chemických experimentů na lidech tak rychle rozvíjel, byla ctižádost tajných policistů přijít s něčím novým a zavděčit se komunistickým bossům.
"I za tu cenu, že se nové metody výslechu vlastně v ničem neodlišovaly od těch gestapáckých," srovnává Bursík.
Z archivních dokumentů vyplývá, že StB podporovala i výzkum "tiché likvidace" protivníků. V tajných laboratořích vznikaly látky získané z rostlinných jedů, které by mohly být aplikovány do kávy v kavárně nebo je bylo možné namíchat do barvy na omítku v místnosti.
Později zatčený šéf laboratoře Josef Sumbal zmiňoval dokonce přípravky vyvolávající potrat.
Dávali drogy i Horákové?
Každé svědectví, které přispěje k objasnění chemických pokusů StB na lidech, má podle historiků velkou cenu. Badatelé si však nedělají iluze, že najdou k přísně tajnému projektu chemických experimentů na lidech mnoho dokumentů.
Mohlo by se však například objasnit podezření příbuzných popravené političky Milady Horákové, že i jí při výsleších podávali chemické preparáty.
"Nikdo mi nevymluví, že sáhli k drogám, pokud z mukla nemohli vymlátit informace či vykonstruované přiznání," říká oběť chemických experimentů, politický vězeň Jan Janků. Zda pak vyšetřovatelé dosáhli svého, záleželo podle něj i na síle osobnosti vězně. "Pokud vím, tak starší lidé se slabší kondicí podlehli," vzpomíná.
Političtí vězni se před chemickými experimenty vyšetřovatelů vzájemně varovali. Když Janků povýšil na "chodbaře", který vyměňoval prádlo, vždy si prý našel příležitost, jak dát svým kamarádům echo.
