"Nejvyšší soud zjistil, že dovolání není přípustné, a jako nepřípustné je odmítl, aniž se věcí blíže zabýval," řekl iDNES.cz mluvčí brněnského soudu Petr Knötig a dodal, že proti rozhodnutí se již nelze odvolat.
V platnosti tak zůstává pravomocný rozsudek pražského vrchního soudu, který po osmi letech soudních peripetií rozhodl v květnu 2006 ve prospěch žalované Štáchové. - více zde
Nejvyšší soud teď ještě uložil žalobci - Městskému ústavu sociálních služeb v Plzni - aby Štáchové zaplatil náklady na právní zastupování v dovolacím řízení.
Stálo mě to zdraví, říká Štáchová
Plzeňský sociální ústav je dědicem zakladatele divadla Josefa Skupy. Podle pravomocného rozsudku ale žalobce neprokázal, že by Skupa vytvořil výtvarné dílo, podle něhož byla loutka vytvořena.
Plzeňský ústav chtěl žalobou docílit toho, aby Štáchová nemohla užívat ochranné známky na loutky, které podle ústavu zasahovaly do jeho autorských práv zděděných po Skupovi. Známky zaregistroval v roce 1994 Skupův nástupce Miloš Kirschner. Po jeho smrti je zdědila jeho manželka a současná ředitelka divadla Helena Štáchová.
Ta se o rozhodnutí Nejvyššího soudu dověděla dnes z médií a po téměř desetiletém martyriu cítí obrovskou úlevu. "I když pevně věříte, že soud dopadne ve váš prospěch, protože máte v rukou všechny důkazy, stoprocentní jistotu stejně nemáte a bojíte se přijímat nabídky na film a podobně," řekla iDNES.cz Štáchová.
Vleklý spor ji prý připravil o zdraví a energii. "Je to nechutné, když vás očerňují. Přemýšlela jsem i nad podáním žaloby o náhradu ušlých zisků, které jdou do statisíců, ale nakonec jsem se rozhodla s tím už nic nedělat. Chci teď hlavně v klidu s Hurvínkem a Spejblem pracovat," dodala s tím, že v plánu má třeba přípravu CD.
Druhá strana sporu se k rozsudku nechtěla příliš vyjadřovat. "Takový je život. Samozřejmě respektujeme rozhodnutí soudu," řekl iDNES.cz ředitel sociálního ústavu Vladimír Chuchler.
Ty loutky jsou zrůdy, řekl řezbář Nosek
Ve sporu šlo zejména o to, kdo je ve smyslu zákona autorem loutek. Sociální ústav tvrdil, že autorem je jednoznačně Skupa, Štáchová říkala, že řezbáři Karel a Gustav Noskovi.
Skupa dal řezbáři v roce 1919 náčrtek podoby loutky, která měla nahradit Kašpárka, Nosek o rok později vyrobil loutku Spejbla. Podle právničky ústavu byl jeho inspirací právě Skupův náčrtek.
Právník divadla namítal, že Noskova loutka nebyla Skupovu náčrtku vůbec podobná. Z některých písemností podle něj vyplývá, že Nosek na realizaci Skupovy představy neměl vhodné náčiní. Skupovi prý také řekl, že by se takové loutky děti bály, hovořil o zrůdě, či dokonce monstru. - více zde
Vrchní soud dospěl k závěru, že se sice obecně ví, že Skupa udělal jakýsi náčrtek, ale jak vypadal, zda splňoval požadavky výtvarného díla, zda podle něj bylo postupováno, je prý pouze v rovině úvah. Podle rozsudku někteří svědci z řad Skupových kolegů vypověděli, že loutkám spíš propůjčil charaktery a hlas.
Vrchní soud plzeňskému ústavu nevyhověl, ani pokud jde o práva na jména loutek, která vymysleli otec a syn Kovalovi. Důkazem je diplom, který oběma vystavil sám Skupa. Děkuje jim za vytvoření jmen Spejbl a Hurvínek.
"Rozhodnutí Nejvyššího soudu se stane platným dnem doručení rozsudku," dodal mluvčí Knötig.
