Členové rady beztak nemají nic na práci, když vymýšlejí takové nesmysly jako pokuty pro Soukromé pasti. Neboli cyklus, který je v té převládající šedi zase jedním svěžím ostrovem solidní televizní produkce, v níž skutečně o NĚCO jde. V případě Pastí o společenská tabu jako eutanazie, lesbický vztah, potraty či sexuální zneužívání dítěte nevlastním otcem. Též o prostituci coby studentskou brigádu – ta radě vadila nejvíc.
Že některé z těchto jevů ohrožují mravní výchovu mládeže? Ale jistě, přímo ze samé podstaty! Cenzoři je zakážou, prostě škrtnou, hurá, problém je tímto v jejich ideálním světě zřejmě vyřešen. Jak jednoduché! Že na to ještě nikdo nepřišel.
Ono tady nejde ani tak o ty Pasti. Pokud se nějaká úctyhodná rada předem jasně usnese, která všechna slova od "pé" jsou vulgární, které konkrétní scény jsou hambaté a o kterých tématech se ve slušné společnosti nebudeme před dětmi pokrytecky vůbec bavit, dobrá, budeme to respektovat. Jenže nic takového není.
Členové rady rozhodují nejspíš podle svého individuálního vkusu či momentální nálady a zásadně ex post. U Pastí měli náladu asi blbou, zatímco někdo jiný zase dobrou, když tentýž pořad nominoval na cenu v soutěži Zlatá žába za "naprostou a na našich obrazovkách nevídanou genderovou korektnost".
Cenzorské zásahy, jež jsou svévolné a předem neodhadnutelné, nemohou kultivovat společnost, jejich jediným efektem je trest a zastrašení. V případě krvavé kampaně Filipa Renče proti dopravním nehodám, jež stála 150 milionů, to došlo ad absurdum: než by televize riskovaly pokutu, krvavé scény začernily. Nejsem fanouškem této kampaně, nevěřím v její efekt, ale na její obhajobu teď říkám, že byl na ní spáchán zločin.
Ne že by mě v televizi nic nedráždilo. Být tak cenzorem, to by bylo, zařádila bych si taky, hned a s nadšením. Začala bych v televizním programu, v plejádě akčních seriálů, v nichž násilí nemá žádný smysl a je jen produktem perverzní zábavy. Zkasírovala bych reality show Nic než pravda, v níž jsou lidé pod vidinou výhry ochotni zostudit a zašlapat sebe i své blízké. S gustem bych vyčernila ve zprávách slova přeběhlíka Pohanky, že složil poslanecký mandát a narušil poměr sil ve Sněmovně po "dlouhém a svobodném osobním rozhodnutí". Taková nestydatá sprosťárna, tahle věta.
Ale ne, děkuji, o žádnou cenzuru nestojím. Nejlepší cenzorkou, kterou jsem kdy poznala, byla totiž moje babička. Když měla pocit, že se na obrazovce odehrává něco nepatřičného, jednoduše si před televizi stoupla, abych snad neutrpěla morální újmu. A že se před ní, tehdy před nějakými třiceti lety, ta stará dobrá a ctnostná žena nastála.
