Devětačtyřicetiletá Alena před dvěma lety zjistila, že nezvládá kloubit práci na plný úvazek s péčí o svou maminku. „Máma žije sama, ale už není úplně soběstačná. Chodím k ní alespoň dvakrát denně. Zařídím, co je potřeba – léky, jídlo, nákupy. A když vyjde čas, ještě si s ní i sednu a povídáme si. Abych to stíhala, pracuji jen na poloviční úvazek,“ popisuje Alena.
Její maminka špatně chodí a třeba vyjít schody v pražském paneláku bez pomoci druhého člověka je pro ni téměř nemožné. O domově pro seniory nechtějí ženy ani slyšet. „Mámu bych tam nedala. Chci jí všechno vrátit a dělám to ráda. Jen nemám čas a energii na nic jiného, třeba na sebe nebo přátele. A teď navíc řeším, jak to všechno utáhnout finančně,“ shrnuje.
Stejně jako Alena se o svého blízkého, třeba handicapovaného partnera či starého rodiče, stará v Česku 1,1 milionu lidí. Počty těch, kteří potřebují péči, se rok od roku zvyšují a podle projekce ministerstva práce a sociálních věcí jich za deset let bude asi o polovinu více než dnes.
Revoluce v péči. Česko plánuje propojení sociálních a zdravotních služeb |
„Vlivem stárnutí populace se v následujících 40 letech dokonce ztrojnásobí počet osob, které se dostanou do situace nesoběstačnosti a vznikne jim nárok na příspěvek na péči. Z dnešních asi 360 tisíc lidí se dostaneme kolem roku 2060 na 1,1 milionu pobírajících příspěvek na péči v některém z jeho čtyř stupňů,“ vypočítal mluvčí MPSV Jakub Augusta.
„Neviditelné“ pečovatelky
Podle neziskové organizace A Doma, která pomáhá seniorům, pečujícím a celým rodinám, je však číslo starajících se lidí násobně vyšší. „Jen loni bylo vyplaceno 367 tisíc příspěvků na péči. Přitom o jednoho nemocného se musí starat až tři pečující,“ říká Petr Mach, sociální pracovník a metodik z A Doma.
Do statistik se však nepromítají zdaleka všichni. Až 200 tisícům dalších pečujících říkají lidé z terénu neviditelní. „Většina pečuje o své blízké bez příspěvku od státu a nevyužívá ani žádnou z odlehčovacích služeb. Neformálně pečující tak nejsou vedeni v žádných oficiálních statistikách,“ vysvětluje Kateřina Jarošová, manažerka projektu Neviditelní, který upozorňuje na znevýhodněné lidi.
Průměrná péče o blízkého trvá podle citovaného projektu asi deset let a takzvanými neviditelnými pečujícími jsou nejčastěji ženy mezi 36 až 64 lety. Kvůli péči o blízkou osobu až polovina z nich nezvládá pracovat na plný úvazek. Potýkají se tak s nedostatkem peněz, deprivací způsobenou stresem či zhoršenými partnerskými vztahy.
S péčí o blízké pomůže speciální tým, sežene i peníze od státu |
Role rodiny je přitom nezastupitelná. Z letošního průzkumu projektu Neviditelní a agentury IPSOS vyplývá, že polovina Čechů chce ve stáří i přes omezenou soběstačnost žít doma právě díky péči rodiny.
Volný čas neexistuje
Český zákon přitom pojem „neformálně pečující“ nebo jemu podobný nezná. A tito lidé tak ani nemají nárok na jednotnou finanční pomoc. Příjemcem příspěvků je totiž vždy osoba, o kterou je pečováno. „Z našich zkušeností ale víme, že ne všichni senioři o tuto pomoc žádají. Často o ní ani nevědí. Celou finanční tíži péče pak nesou sami, nebo se svými příbuznými,“ poukazuje ředitel sdružení Život 90 Jaroslav Lorman.
Sociální pracovníci varují, že právě takové nastavení péče může ve finále uškodit. A to zejména těm, kteří pečují. Z chudých „neformálně pečujících“ se zjednodušeně řečeno stanou chudí senioři. „Zkrácení úvazku bohužel vede k významnému propadu příjmů, který lidé často řeší tím, že postupně čerpají úspory na penzi nebo třeba peníze odložené stranou na rekonstrukci domova. Když tyto prostředky dojdou, jsou neformálně pečující ohroženi příjmovou chudobou. Nemohou využít ani placenou práci přesčas, protože jednoduše žádný volný čas nemají,“ říká Aleš Rod, ředitel Centra ekonomických a tržních analýz.
Výpomoc, když zdraví neslouží. Nejdůležitější je říct si o podporu včas |
Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že chce situaci pečujících změnit a zlepšit. Do konce příštího měsíce by měla vláda řešit novelu zákona o sociálních službách, která se právě postavením neformálně pečujících zabývá.
„Součástí této novely je i zakotvení definice pojmu ‚pečující osoba‘. Za tu se bude považovat někdo blízký, kdo poskytuje pomoc člověku, kterému byl přiznán příspěvek na péči, a případně ten, komu je vypláceno dlouhodobé ošetřovné z nemocenského pojištění z důvodu dlouhodobé péče o osobu v domácím prostředí. Tím se pečující stanou novou cílovou skupinou pro některé sociální služby,“ objasnil za ministerstvo Augusta.
Pečující by tak přímo od sociálních služeb mohli zdarma získat rady, nácviky a další pomoc v oblasti péče. Nabytí účinnosti novely se předpokládá od 1. července příštího roku.
