Už nyní je vydatný. Ministr koaliční vlády označuje svého koaličního předchůdce za škůdce státu. Škůdce je předsedou Valného shromáždění OSN. Je zaměstnancem ministerstva zahraničí, přestože nemá bezpečnostní prověření. Ministr zaměstnává neprověřeného škůdce státu. A ví to. Sám to říká.
Co v OSN vadit nemusí (postav pestrých, jako je Kavan, tam mají mnoho), mělo by doma být na pováženou. Ale není. Kavan je mimořádná postava: jinému by nohy zlámala desetina jeho afér a aférek. Kavanovi neuškodí nikdy nic. Jako parostroj se hrne vpřed, vzhůru, do oblak, odkud pak na nás padají zplodiny jeho činnosti.
Kavan vypadá jak postava z temného špionážního románu: na každého něco má, všichni mlčí, chvějí se, nevidí, neslyší.
Pravdě se to podobá: Kavanovy osudy ustavičně brnkaly o různé tajné služby, o drogy, úplatky, vždy v pološeru, v náznacích, v divnosti pro slušného politika nepřijatelné. Na každé Kavanově noze visí břemeno nikdy nerozluštěných záhad. Obě nohy však jdou ustavičně dál.
V politice se mnohý ptáček může vyšvihnout vysoko, to není neběžné. Neběžné je, že ptáčkův pád je (v našem případě) v nedohlednu. Dočkáme se truchlivého rozuzlení? Předseda Valného shromáždění bude doma zatčen a obžalován? Nebo se dočkáme jen domácího skandálu, jenž zabublá a dozní? Ani jednoho. Síla Kavana je v tom, že každou zatáčku vybere.
Nikoliv ladnou piruetou, nýbrž švihem hrubce. Pro OSN a pro doma to stačí. Říká, že skartoval 385 spisů. Ministr Svoboda říká, že lže. Spisy se mohly jen ztratit. Některé se nyní už zas našly.
Jiné má bůhvíkdo. Jako osud Kavanův. Skartuje se, skartuje a stále to někudy leze ven.
Ale může se stát, že Kavan bude zas nevinný. Že to jen Svoboda kouše svou vlastní koalici do hrdla. Přijde zítra a řekne: Já to tak nemyslel.
