Na všechny se mile usmívá. "Pán bůh nás má rád," chválí počasí, když venku po týdnu mrazů, sněžení a dešťů od rána svítí slunce. Zdá se, že i lidé z východního okraje Moravy - v autobusech převažuje střední a starší generace - jsou rádi, že si za čtyřicetikorunový poplatek užijí v sobotu hezkého výletu, na jehož konci je čeká v sidonijské hospodě ještě i slíbený guláš.
Hned na hraničním přechodu ve Vlárském průsmyku však nastává první vážný problém, když český policista kontroluje doklady cestujících. Jeden mladík má místo občanky pouze náhradní doklad. "Ten v zahraničí neplatí. Musíte si vystoupit," říká policista sice s úsměvem, ale nekompromisně. Další mladík nemá vůbec žádné doklady, podobně je na tom i paní ve druhém autobusu. Stojíme. Provinilci jdou do policejní služebny. Ne, ani akce česko-slovenského bratrství Senátorský chodníček, ani přítomnost dvou živých zákonodárců, není důvodem k výjimce ze zákona. Policisté musí dokázat, že svou práci dělají dobře. Odjíždíme z hraničního přechodu na Slovensko po půlhodinovém zdržení oslabeni o tři účastníky zájezdu.
"Vidíte názorně, že ta hranice mezi námi skutečně vadí. Je nejvyšší čas, abychom už společně vstoupili do Evropské unie a kontrolování na česko-slovenské hranici po jedenácti letech od rozdělení Československa zase skončilo," komentuje tuto epizodu senátorka. Propagace vstupu do EU před blížícím se referendem byla jedním z hlavních cílů prvního ročníku nové sbratřovací akce.
Před půl jedenáctou autobusy zastavují u zámečku v Pruském. A zatímco lidé z Moravy přijeli v pohorkách a s turistickou výstrojí, místní starosta Viliam Cíbik přichází přivítat hosty v plné starostovské parádě se závěsným znakem na hrudi, jako by měl právě oddávat. Nechybí obřadní vítání chlebem a solí. Kolem tančí a zpívají členové folklorních souborů v krojích, pro Moravany je připraveno i menší pohoštění. Atmosféra je velmi srdečná. Valašskokloboucký starosta Dalibor Maniš předává v sále kolegovi z Pruského láhev slivovice. Potom oba podepisují předběžnou smlouvu o navázání spolupráce mezi Pruským a Valašskými Klobouky.
"Doufám, že nyní navážeme na to, co tu existovalo a co v nás ve všech ještě dříme, na slovensko-moravské nebo slovensko-české povědomí. Je ho potřeba jen trochu oprášit," říká Cíbik s poukazem na jednotnou Evropu. Je cítit, že pro obyvatele moravsko-slovenského pomezí, kteří v tomto kraji v minulosti žili léta společně a které zde dodnes propojují i rodinné vztahy, bude jedním hlavních argumentů pro vstup do EU právě naděje, že se tak podaří odstranit či zeslabit negativní dopady, které přineslo rozdělení.
Zbývají poslední kilometry po úzké silničce z Pruského do Vršatského Podhradia. Tam následuje opět srdečné přivítání s místním starostou. Kolem poledne už se všichni shromažďují uprostřed vápencových bradel, které představují jakousi bránu na turistické cestě směrem na Moravu. Mezi sklaními stěnami je napnuta trikolóra a Gajdůšková jejím přestřižením symbolicky "ruší" česko-slovenskou hranici.
Teď už má Senátorský chodníček spíše podobu běžného turistického pochodu. Lidé obdivují krásy přírody. Na zastíněných místech leží ještě sníh, jinde se už derou na svět první jarní květy. "To je hvězdnatec čemeřicovitý a dymnivka dutá," ukazuje zájemcům o botaniku poklady Bílých Karpat předseda valašskokloboucké organizace Českého svazu ochránců přírody Miroslav Janík. Někteří se pohoršují nad prý už dva roky zavřenými rekreačními středisky v oblasti Vršatce a chátrajícím koupalištěm. Přítomní ekologové si zase myslí, že by bylo nejlepší, kdyby rekreace zůstala jen z východní strany vápencových bradel kotlina Vršatce se vrátila přírodě.
Důchodci z Brumova vzpomínají, kolik desetiletí už v těchto místech nebyli, ačkoli to od jejich domova není nijak daleko. Těch, kteří se vrací k autobusům, je málo. Většina přítomných se statečně vydává na devítikilometrovou túru do Sidonie.
Asi na hodinu se zástup zastaví u vodního pramene a kapličky Brezová pod Bielym vrchem. Alena Gajdůšková, její kolega ze Senátu, exministr zemědělství Jan Fencl, někteří starostové a ochranáři zde postupně vykopou tři jámy a zasadí do nich asi pětileté lípy přátelství, opentlené trikolórami. "Lípo, sadím tě jako symbol přátelství, bratrství a spolupráce. Chci, abys rostla nejméně tři sta let," popřála čerstvě zasazenému stromku senátorka.
Při sázení stromků, když se mělo kopat v tvrdém a kamenitém terénu, se přišlo na druhou nemilou událost toho dne. Nosičům nářadí prý už na Vršatci někdo v nestřeženém okamžiku ukradl krumpáč. "No jo, jsme Slovani," komentoval to později senátorčin asistent Petr Vašíček.
Další kilometry putování do Sidonie přes pláně tajícího sněhu a bláta vyzkoušely kvalitu obuvi, kterou si lidé vzali s sebou. Někdo se snažil zachránit sucho v botách navlékáním mikrotenových sáčků přes ponožky. Nechyběla ani uklouznutí a drobné pády. Za deště, který skrápěl celou zemi před jedním či dvěma dny, by se však šlo ještě mnohem hůř. Teď nepřestávalo zářit slunce.
Dva mladíci, kteří zůstali ráno na hranicích, si také nenechali pokazit den. Vydali se po turistické značce opačným směrem a sešli se s poutníky jdoucími z Vršatce někde uprostřed cesty. Zelenou hranici při jejich "ilegálním" přechodu nikdo nehlídal.
Kolem třetí hodiny odpoledne přivítala všechny senátorské chodce a turisty v Sidonii v hostinci U Pekařů starostka Brumova-Bylnice Milena Kovaříková. Z talířů příjemně voněl horký bělokarpatský guláš, v koutě hrála cimbálovka. Starosta Maniš se pokusil i o tanec.
Nejste po takové túře unavená? ptám se senátorky, kterou znám spíše nastrojenou z politických jednání, úřadů či tiskových konferencí. Ujišťuje mě, že nikoli. "Já su cérka z pasek," dodává na vysvětlenou.
