Před rokem jste odřekl svou plánovanou návštěvu. Byly nebo jsou německo-české vztahy tak špatné? Zmírnil se mezitím výrazně stupeň napětí?
Tehdy se zčásti vyskytovaly vzrušené debaty zaměřené na minulost. Návštěva v Praze by v té době neposloužila žádné straně. Mezitím jsme však na cestě smíření mezi oběma našimi národy dosáhli dalšího velkého pokroku. Naše vlády úzce spolupracují a četné kontakty v oblasti civilních společností vytvářejí solidní základ pro německo-český vztah. Kromě toho, a na to nesmíme zapomínat, jsou si Česká republika a Německo vzájemně velmi důležitými hospodářskými partnery. Proto se na svou návštěvu v Praze těším. K projednání budeme mít mnoho otázek, především těch, které vyplývají ze vstupu České republiky do EU.
Češi se jasnou většinou vyslovili pro vstup své země do Evropské unie. Vy jste řekl, že se těšíte na úzkou spolupráci v duchu vzájemné solidarity a společné odpovědnosti za budoucnost Evropy. Co mohou a mají Němci a Češi udělat pro lepší vztahy?
Svým jasným ano pro Evropskou unii jsou Češi u cíle své cesty, jež započala v roce 1989 takzvanou sametovou revolucí. S rozšířením EU máme nyní historickou šanci učinit z našeho kontinentu místo trvalého míru, blahobytu a svobody pro všechny občany. Proto potřebujeme přeshraniční spolupráci, zvláště kulturní setkávání a výměnu mládeže. Češi a Němci nesou také společnou odpovědnost za to, aby se unie dala politicky řídit a zůstala akceschopnou. Evropská ústava, která to v budoucnu zajistí, by proto měla být šéfy evropských států a vlád schválena brzy, pokud možno ještě v tomto roce. Jen tak bude zajištěno, že ústava bude moci být podepsána krátce po vstupu České republiky do EU, tedy začátkem května. Jsem si jist, že budeme jako členové EU spolupracovat ještě úžeji.
Chcete být aktivní v záležitostech Evropy. Českým občanům otevře členství v EU možnost žít a pracovat v každé zemi Evropské unie. Ve většině států, i v Německu, to však bude možné až po uplynutí sedmileté přechodné lhůty. Proč?
Takové přechodné lhůty existovaly i při vstupu Španělska a Portugalska, tehdy činily dokonce devět let. Lhůta činí v případě České republiky celkem sedm let, počítá se však již po dvou a po pěti letech s přezkoumáním. V té době mohou Češi jako dosud pracovat v Německu na základě stávajících dohod. Ve všech oblastech, v nichž německé pracovní právo povoluje zaměstnávání cizinců, budou moci být v budoucnu zaměstnáni i Češi.
V pohraničních oblastech existují obavy, že po rozšíření EU dojde k úbytku prostředků na podporu. Měli by mít Němci strach před novými cizinci?
Pro takové obavy, pokud existují, není vůbec důvod. Členství v EU znamená mnohem více než jen přístup k možnostem podpory. Rozšíření EU nabízí jak současným členským státům, tak i novým členským zemím velké ekonomické šance, které také využijeme. Z rozšíření budeme profitovat všichni. Německo bylo a je proto rozhodným podporovatelem rozšíření EU a vstupu České republiky. Prostředky na podporu jsou ostatně vypsány až do roku 2006. V budoucích jednáních o nové regionální podpoře, jichž se rovnoprávně zúčastní Česká republika, se bude moje vláda rozhodně zasazovat o zachování možností podpory v pohraniční oblasti s Českou republikou.
Na co se v EU těšíte nejvíce?
Těším se pochopitelně na velké kulturní obohacení, které se Evropské unii rozšířením dostane. Očekávám však také úzkou spolupráci právě s Českou republikou. Společně se chopíme aktuálních úkolů ležících před námi. Tím je pro mě ústava pro Evropu a společná evropská bezpečnostní a obranná politika.
Ve středu sporu mezi Českou republikou a Německem jsou Benešovy dekrety, které byly základem pro vyhánění sudetských Němců. Sudetští Němci chtějí tematizovat Benešovy dekrety i po českém vstupu do EU. Sudetští Němci přitom tleskají svému „patronu“ Stoiberovi, když říká, že vstup České republiky do EU neznamená žádnou „tlustou čáru“ za jejich žádostmi. Nejsou taková vyjádření spíše kontraproduktivní? Jak může být tento problém vyřešen?
Jsme s českou vládou zajedno v tom, že česko-německá deklarace z roku 1997 je ve všech svých aspektech základem našich vztahů. V deklaraci jsme se dohodli, že budeme vztahy dále rozvíjet směrem do budoucna, a nechceme je zatěžovat politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Kromě toho potvrdil předseda vlády Zeman již v roce 1999 při své návštěvě v Bonnu, že dekrety již nemají účinek. Předseda vlády Špidla tuto výpověď ještě jednou stvrdil ve svém důležitém projevu v červnu v Göttweigu. To jsou jasná slova, která přispívají k dalšímu německo-českému smíření.
Názorový boj o Benešovy dekrety zatím pokračuje, přinejmenším u vyhnanců. Rudozelená spolková vláda sdílí stanovisko, že je třeba tento problém přenechat historikům. Má při tom zůstat?
Jde o to, vyvinout dopředu orientovanou, evropskou perspektivu pro německo-české vztahy. To neznamená, že bychom se neměli s minulostí vyrovnávat otevřeně. Platí to i pro temné stránky našich společných dějin: zločinná politika nacistů a jako důsledek toho utrpení, které vzniklo vyhnáním Němců.
V několikatýdenním sporu o zřízení památníku vyhnancům v Berlíně - „Centrum proti vyhánění“, jste iniciátorům odepřel svou podporu. Berlín není tím správným místem, musí dojít k evropskému řešení. Co navrhujete?
Domnívám se, že je třeba přistupovat k této otázce s velkou citlivostí a v jejích historických souvislostech. Jen tak přispěje zpracování této kapitoly našich společných dějin k usmíření a zabrání novým iritacím. Fixace Němců na vyhnání by mohla napomáhat k jednorozměrnému způsobu vidění. Nejlepší cesta, jak tomu zabránit, je evropská diskuse. Jen v evropské perspektivě tomuto tématu dostojíme. Vím, že jsem v tomto hodnocení zajedno s většinou Německého spolkového sněmu a mnoha význačnými osobnostmi v Německu, ale i v České republice, Polsku a Maďarsku.
Spolková nadace vlády a německého průmyslu zaplatila dosud 1,2 milionu oprávněných bývalých nuceně nasazených celkem 2,1 miliardy eur. Někteří bývalí nuceně nasazení, kteří se z různých důvodů nestačili včas přihlásit, nemají nyní šanci na odškodnění. Mohla by pro tyto lidi přesto ještě existovat nějaká možnost?
Jsem si samozřejmě vědom toho, že lhůty znamenají pro toho, kdo je zmešká, tvrdost. Vzhledem k tomu, že jsou prostředky nadace pevně dány, závisí výše jednotlivých plateb na počtu oprávněných osob. Je proto v zájmu oprávněných osob, které jsou většinou vyššího věku, aby byl okruh žadatelů co možná nejdříve zjištěn. Proto jsme museli v zákoně stanovit lhůtu. V určitých případech je ostatně možno učinit výjimku z prekluzivní lhůty 31.12.2001.
Vztah mezi Gerhardem Schröderem a Georgem W. Bushem je považován za značně narušený, poslední setkání se uskutečnilo více než před rokem. Lze rozpoznat sblížení v německo-amerických vztazích?
S našimi americkými přáteli spolupracujeme úzce a s důvěrou na všech úrovních. To platí například pro naše angažování v Afghánistánu nebo na Balkáně. V neposlední řadě se to týká i boje s mezinárodním terorismem. Hospodářské a společenské propojení našich zemí je mimořádně rozmanité a velmi dobré. Skutečnost, že i mezi přáteli může někdy docházet k rozepřím v jednotlivých otázkách, nemluví proti tomuto konstatování.
Po svém návratu z letní dovolené šíříte v kabinetu dobrou náladu. Přes masivní kritiku vašich reformních plánů vidíte všude dobré zprávy: změnit zemi, setkat se na světové scéně s Bushem a Berlusconim. Jak chce spolková vláda svými návrhy reformy učinit obrat v boji s nezaměstnaností?
Moje vláda skutečně předložila obsáhlý reformní program. Tyto reformy jsou potřebné, abychom za zcela změněných hospodářských podmínek a s ohledem na stárnutí naší společnosti mohli i v budoucnu zachovat sociální stát a blahobyt. Rozsáhlými strukturálními reformami sociálních systémů snížíme příliš vysoké vedlejší výdaje na mzdy, a tím zmenšíme náklady na faktor práce. Kromě toho chceme upřednostněním daňové reformy v příštím roce dát impulzy pro růst v celkové výši 22 miliard eur, což povede k více investicím, k posílení poptávky, a tím k větší zaměstnanosti. A zlepšujeme systém zprostředkování práce, vyžadujeme však od nezaměstnaných zřetelně vyšší flexibilitu a více vlastní odpovědnosti.
