Byl krásný jarní den 9. května 1945. Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci, vojska nacistů hromadně ustupovala, kvetl šeřík a lidé se radovali, že skončila válka. Bylo tomu tak i ve Ždírci nad Doubravou. Ale ne na dlouho.
To, co obyvatelé malé vesničky zažili 9. května kolem poledního, poznamenalo celý Ždírec na celé dlouhé roky. Ruská letadla rozmetala vesničku ve dvou náletech. V posledních dnech války zemřely zbraněmi spojenců tragicky desítky lidí, další byli zraněni, většina rodin přišla o své domovy.
Podobný osud potkal i nedaleký Krucemburk. Nečekaný nálet Sovětů postihl i Velké Meziříčí, Velkou Bíteš, Nové Město na Moravě, Hrotovice či Křižanov.
V neveliké výšce nad raneckým lesem u Ždírce se náhle kolem poledne objevila letadla. "Naši, naši! volali jsme s malým bráškou. Rudé hvězdy byly zřetelné a my byli kluci vyškolení válkou. Někteří na ně mávali," vzpomíná na ten den dnes třiasedmdesátiletý pamětník Václav Fidler ze Ždírce.
V té době mu bylo deset let. Na ten úděs, když pohodu prvního poválečného dne rozervaly ostré detonace, dodnes nezapomněl.
"Detonace se ozvaly nejprve v Krucemburku, pak ve dvou vlnách i v naší vesnici. Lidé v Krucemburku to dostali nečekaně, tím tragičtější byly následky. My ve Ždírci jsme se většinou stačili poschovávat v domech a mělkých sklípcích. Země se rozhoupala jako živá. Třesk výbuchů byl k nesnesení. A nejmučivější bylo čekání mezi nálety, až se ta hrůza opět vrátí," vzpomíná na svých internetových stránkách sweb.cz/fidler.zdirec, kde sepsal celou historii Ždírce nad Doubravou a kde se podrobně věnuje i těmto událostem.
Dodnes mu na zahradě před domkem, kde bydlí, trůní zneškodněná nevybuchlá bomba z tohoto náletu. Další leží v hloubce pod zemí.
Kromě bombardování byla obec ještě ostřelována z leteckých kanonů a kulometů. "Když to přešlo a naši nás vyvedli ven, uviděl jsem na dvoře zakrvácené holubí peří. Kromě rozčilených lidských hlasů panoval všude tísnivý klid.
Ptáci přestali zpívat, drůbež a psi kamsi zalezli, dobytek ztichl děsem. Před vraty za potůčkem namísto stavení byla beztvará hromada trosek," líčí Václav Fidler.
Podobné ticho bylo podle něj v následujících dnech také v hospodském sále u Pochopů, kde pod prostěradly ležely řady zažloutlých znetvořených lidských těl.
Kronikář obce a řídicí školy Antonín Kolář píše: "Bylo napočteno 127 kráterů od bomb explodovaných a 84 nevybuchlých. 23 lidí mrtvých, z toho 8 dětí, přes 40 zraněných. 29 stavení srovnáno se zemí, jedno vyhořelo, v 70 staveních nelze vůbec bydleti, u zbývajících vytlučena okna a poškozeny střechy. Byl to smutný pohled na vesničku o 163 číslech s 800 obyvateli... Němců bylo také mnoho mrtvých (celkem asi dvacet). Byli zakopáni nebo zaházeni v kráterech."
Nálet zničil cesty, silnice, poškodil koryto potoka. Zásah dostal transformátor, zničena byla hasičská zbrojnice se zvonicí, knihovna v kanceláři obecního úřadu byla rozstřílena kulomety, poškozeny byly u úřední spisy.
Václav Fidler dokumentuje ve svých sepsaných vzpomínkách osudy takřka všech obyvatel a zničených domů i těch, kteří smrti unikli.
Jedna z prvních bomb dopadla na domek Buráňových. "Dvouletý s tříletým chlapcem si právě hráli v kuchyni, matka seděla u okna. Když začal nálet, otec se šel podívat do dveří, co se děje. V té době bomba dopadla na dům. Tlaková vlna odrazila otce na dvorek, matku do okna, odkud ji pak vyprostil. Obě děti ale zůstaly pod sutinami," připomíná tragédii. Chlapci mají hrob v Krucemburku stejně jako většina obětí náletu.
Tragédie se stala i v domě číslo 109 v nynější Žďárské ulici. V době náletu v něm bydlelo sedm lidí. "Šest z nich zahynulo po přímém zásahu domu," líčí.
Zásah dostal také domek Culkových ve Staré ulici. "Hloubkový stíhač kropil malé chaloupky z kulometu. Střely pronikly do chléva, kde zasáhly všechny: těhotnou matku, sousedku, devítiletou dceru a sedmiletého syna. Matka s dcerou přežily. Okolo stavení bylo šest kráterů. Jedna bomba, ta těsně u domku, naštěstí nevybuchla," dodává.
Přesto jsou lidé, kteří jako zázrakem letecký útok přežili. Střely například minuly místní žebračku, která se schovala ke křížku u cesty.
Štěstí měla také paní Culková a její čtyřletý vnuk. "Bomba dopadla těsně vedle domu, do pilin v Piklově kůlničce. Vnuka pro případ nebezpečí ještě předtím přiklopila neckami a dědu posadila k silné zdi domu a na hlavu mu dala kbelík. Pomohlo to. Roh světničky byl výbuchem v těsném sousedství pobořen, ale děda zůstal nezraněn," vypráví Václav Fidler.
. Proč se stal Ždírec cílem náletu?Proč k náletu ruských letadel ve Ždírci nad Doubravou tehdy došlo, se nikdy nepodařilo spolehlivě zjistit, ačkoli nejrůznějších dohadů se vyrojilo nespočet. Pamětník Václav Fidler, který se historií obce zabývá, hledal stopy dokonce i ve vojenských historických archivech.
|
