Před několika lety vyrostl na jejím místě nový obchodní a administrativní komplex. Přesto je stopa rodiny Ringhofferů v Praze dodnes patrná.
Nic na tom nemění fakt, že potomek rodu Ringhofferů - Emanuel - dnes žije v Rakousku.
Se strojírenstvím, které jeho rod proslavilo a vyneslo mu i titul barona, už nemá nic společného. Pracuje jako novinář.
"Jsem poslední potomek," říká jediný žijící baron Ringhoffer, který se narodil v roce 1950 ve Vídni. Po studiích se stal redaktorem zahraničního zpravodajství rakouské tiskové agentury APA.
On sám už zná slavné časy rodinného koncernu z vyprávění. "Před druhou světovou válkou pracovalo v koncernu Ringhoffer-Tatra v Praze na Smíchově a v Kopřivnici na třicet tisíc zaměstnanců," říká.
Od kotlů k tramvajím
Historie rodu Ringhofferů začala v roce 1769, kdy z Müllerdorfu v Rakousku přišel do Prahy kotlářský tovaryš František Ringhoffer. O rok později získal první dílnu a také specializaci varné pánve pro pivovary. Jeho syn Josef už měl malý závod a specializoval se na výrobu zařízení pro cukrovary a lihovary. Část výroby přestěhoval i do Kamenice u Jílového.
Slávu rodu Ringhofferů zajistil až Josefův syn František. Zděděnou firmu přeorientoval na železniční dopravu a podnik přestěhoval ze Starého Města na Smíchov, kde měla firma pro stavbu vagonů více místa.
Firma za jeho vedení vzkvétala, od roku 1867 začala firma vyrábět také budoucí pýchu celé vagonky - salonní vozy, které dodnes obdivují návštěvníci Národního technického muzea. František se také zasloužil o zvelebení Smíchova, jehož byl dlouhá léta starostou.
Smíchovský podnik se rozvíjel zejména poté, co začal vyrábět věc dodnes pro něj typickou tramvaje. Postupně se zařadil mezi největší továrny Rakouska-Uherska.
Fabrice se dařilo i za časů Československa. V roce 1923 pohltil podnik Ringhofferů kopřivnickou Tatru, o šest let později ještě vagonku ve Studénce.
Neslavný konec slavného rodu
Posledním Ringhofferem ve vedení společnosti byl Hanuš, za první republiky také viceguvernér České národní banky.
Jeho rodina však přijala v březnu 1939 německé občanství, někteří členové vstoupili do NSDAP. Celý koncern i veškerý majetek jim proto byl po roce 1945 znárodněn.
"Strýc Hanuš zemřel v roce 1946 v Německu, zbytek rodiny odešel do Rakouska," popisuje poválečné osudy rodiny Emanuel Ringhoffer.
Památku nezanechali Ringhofferové jen v průmyslu, ale také ve sportu. A to ve sportu přímo šlechtickém - v golfu. V roce 1930 zvítězil František Ringhoffer mladší v prvním národním mistrovství ČSR v golfu, jeho otec se stal prvním předsedou Golfového svazu.
Ostatně golfový klub v sousedství rodinného sídla, zámku Štiřín, dodnes nese jejich jméno a Emanuel Ringhoffer je jeho čestným členem.
