"Syn, čtvrťák, nosil tři měsíce ze školy jedničky s takovým složitým podpisem. Až na rodičovské schůzce jsem zjistila, že to jsou jedničky doplněné středníkem a že to znamená jedna minus," popsala matka devítiletého Tomáše.
Najednou zjistila, že synovi vycházejí na vysvědčení známky mezi jedničkou a dvojkou. Ještě překvapenější byli rodiče domnělých dvojkařů, protože mnozí byli na pomezí mezi dvojkou a trojkou.
"Učitelka nám vysvětlila, že minusy se do žákovské psát nesmějí," dodala chlapcova matka. Kdo je lepší než na minus, ale ne úplně na čistou známku, dostane ji s tečkou. Minusy podle všeho zakázalo ministerstvo školství. Česká školní inspekce to však považuje za přehnané.
Jednou ze škol, kde se minusy do žákovské nedávají, je i pražské osmileté Gymnázium Nad Štolou. "Je to nařízení ministerstva a mně přijde rozumné, protože minusy jsou k ničemu," říká jeho ředitelka Renata Schejbalová.
Středník, nebo lomítko?
Některé školy však stejně známkují po svém. "Dcera dostává minusy i známky typu 2/3. A tvrdí mi, že například 1- je lepší než 1/2. Já to ale vnímám jako stejné," říká Eva Kalinová z Liberce.
Na to, jakým způsobem učitelé známkují, dohlíží i Česká školní inspekce. V jejích zprávách o tom, jak školy učí, se čas od času objeví i kritika toho, že učitelé stále používají známky s minusy.
Podle mluvčího inspekce Libora Vacka to však inspektoři přímo hodnotit nemají. "Pokud to někteří naši inspektoři dělají, snaží se víc, než je nutné," podotkl Vacek. Inspektoři by se podle něj měli zajímat o to, jak má škola nastavený systém známkování ve školním řádu, zda jsou s ním děti seznámeny a zda se ho učitelé drží.
A to samé platí o žákovských knížkách. I tady by pravidla měla být jasná předem. V praxi je to však hotová věda: například ve školním řádu pražské základky v Jánošíkově ulici se žáci – kromě toho, že u nich se minusy nevedou – dozvědí, že "žákovská knížka musí mít čistý obal, nepopsaný, bez nálepek, správně vyplněný titulní list, parafované omluvenky, poslední list upravený pro evidenci zapomínání".
Co škola, to jiné pravidlo
Navíc co škola, to jiná verze žákovské. Často se dokonce liší třídu od třídy. Stačí tak mít děti v různých ročnících, aby byl rodič zmaten.
"Jeden syn má známky seřazeny logicky za sebou, druhý má na každý předmět speciální stránku, takže musím každý den pečlivě projít celou žákovskou plus rubriku Vzkazy učitelů rodičům a rubriku, kam dítě musí napsat, kdy a co si zapomnělo a jak to napraví," popisuje matka dvou žáků z pražské základní školy.
Mnohde školy přešly na známky na webu, ale ani tam to nemusí být lepší. "Učitelé nám tam známky píšou se zpožděním, takže mi rodiče někdy vynadají třeba za čtyřku, o které už jsem jim dávno řekl," tvrdí dvanáctiletý Kryštof.
Rozdílné jsou požadavky na to, jak často mají rodiče žákovskou podepisovat. Někde by učitelé byli nejradši, kdyby to dělali denně, jinde se spokojí s měsíční frekvencí.
Liší se ovšem i frekvence toho, jak často učitelé známkují – někde tak dítě za jediný týden dostane desítky známek, jinde také jednu či dvě – ze všech předmětů dohromady.
"Na tohle žádná doporučení nejsou, je to věc školy. Její učitelé by ale měli být jednotní," říká mluvčí školské inspekce Libor Vacek.
Pokud mají rodiče jiné zkušenosti, mají si to tedy vyříkat se školou.
