Obě katastrofální povodňové situace (před pěti lety na Moravě a letos v Čechách) nás nakonec přivádějí k myšlence, že kromě výrazné změny klimatu bude jednou z příčin značných povodňových škod i ne zcela rozumné využívání krajiny. Jak tomu rozumět? V jednom případě to jsou zásahy do vodního režimu krajiny a významné omezení jejich retenčních potenciálů, ve druhém případě pak výstavba obytných i průmyslových budov v zátopových územích. Období socializace se mimo jiné vyznačovalo svojí až nes(t)oudnou vírou v neomezené možnosti rodu Homo. Dnes vidíme, že síla živlů pořád daleko přesahuje naše technické možnosti bojovat s nimi. Začínají se stále častěji objevovat hlasy, že spíše než boj s přírodou bude účelnější a účinnější, naučíme-li se s přírodou žít a respektovat její sílu.
Spoutání řeky do člověkem předem vymezeného prostoru je vytvářením velmi nebezpečné iluze ochránění částí mnohdy obydlené krajiny před velkou vodou. Seriózní vodohospodáři dnes přiznávají, že všechna technická díla jsou dimenzována pouze na omezená množství průtoků. Je lhostejné, budeme-li tyto průtoky označovat jako padesátiletá, stoletá či dokonce tisíciletá voda. Rozhodující je vždycky konkrétní průtok v konkrétním okamžiku. A ten se v případě povodní označených jako katastrofální a podle zkušeností posledních deseti let dá jenom stěží zaškatulkovat podle hydrologických křivek a tabulek.
Zdá se tedy, že nastala doba, kdy lidé buď přijmou jinou filosofii svého přístupu k vodě a krajině nebo budou jejich obydlí a životy opakovaně a v rozmezí několika málo let vystavovány ničivému vodnímu živlu.
Je zarážející (nebo možná naopak symbolické), že nositeli myšlenky změny přístupu k vodě a krajině nejsou lidé, kteří by k tomu měli mít svojí profesí nejblíže, tedy vedoucí pracovníci jednotlivých podniků povodí. Jejich přístup je mnohdy nepochopitelně fixován na léta používanou vodohospodářskou praxi, a povětšině v něm nenacházíme ani kousek sebereflexe a přehodnocení technických opatření, která se při posledních katastrofálních povodních jednoznačně ukázala jako nevyhovující a neodpovídající zkušenostem s hydrologickými poměry posledních let. Pohled těchto odborníků je i navzdory zkušenostem z posledního desetiletí upírán pouze ke korytům vodních toků. Krajina, kde "cesta vody" začíná daleko dříve, než doputuje do koryt velkých řek, jim většinou nestojí za pozornost, a myšlenka, že velká část povodňových situací by měla být řešena daleko dřív, než v korytech řek I. a II. řádu, je pro ně stejně kacířská, jako byla pro církev v patnáctém století myšlenka heliocentrismu.
Obec Nové Heřmínovy je ukázkovým příkladem postupu řešení protipovodňové ochrany v povodí řeky Opavy (alespoň tak je tento projekt označován) starými postupy bez jakéhokoliv zohlednění nových poznatků. Nebo lépe řečeno, ty poznatky zohledněny jsou, ale pouze v míře neškodné "jedinému správnému řešení", kterým je vybudování údolní nádrže Nové Heřmínovy. Celý postup Povodí Odry je v tomto případě "ukázkový". Výsledek řešení je totiž znám dříve, než je formulováno zadání a než proběhnou základní kroky operace samotného řešení. Tedy výsledkem není sám výsledek, ale formulace takového zadání a návrh takových kroků řešení, které jednoznačně povedou ke "stanovenému řešení". Převedeme-li to do matematické řeči, hledáme několik neznámých na jedné straně rovnice k jediné známé na straně druhé a touto jedinou známou je přehrada Nové Heřmínovy.
V současné době se toto již několik let diskutované téma dostává znovu do popředí. Důvody jsou dva: politický a ekonomický. Politický důvod nesou na svých praporech radní města Krnova, kteří v roce 1998 slibovali svým občanům vyřešení protipovodňové ochrany města. Dnes slyšíme, jak se dušují, že jim nejde o přehradu, ale pouze o rychlé vyřešení protipovodňové ochrany Krnova. Byla by to možná moudrá slova, kdyby po nich vždy vzápětí nenásledovala slova někoho z vedení Povodí Odry, že jediným možným a reálným řešením protipovodňové ochrany Krnova je přehrada Nové Heřmínovy. Zástupci města Krnov spoléhali a doposud spoléhají, že autorita Povodí Odry přesvědčí všechny případné šťouraly, kteří by se opovážili hledat jiná, než Povodím Odry a Ministerstvem zemědělství zjevně účelově zpracovávaná alternativní řešení. Stejně tak se zástupci Krnova spoléhali a spoléhají, že se jim podaří využít časových tlaků v období před komunálními volbami a že k hodnověrnému vypracování srovnatelných alternativních návrhů nedojde buď z časových nebo ekonomických důvodů. A nakonec zástupci Krnova spoléhali a spoléhají, že v případě odporu části obyvatel Nových Heřmínov bude možné vyvlastnit jejich pozemky v rámci institutu stavby ve veřejném zájmu.
Ekonomické důvody jsou motorem pro Povodí Odry a organizace spřízněné s jejím vedením, protože zakázka v celkové hodnotě víc jak 2,3 mld. Kč (a to je cena, kterou je nutné označit jako počáteční a velmi pravděpodobně ne konečnou) je zcela jistě víc než zajímavá pro většinu nejen domácích firem.
Město Krnov nyní žádá krajské zastupitelstvo o projednání návrhu protipovodňové ochrany na zasedání krajského zastupitelstva v září 2002. Materiál, který je krajskému zastupitelstvu předkládán, je jednoznačně a účelově koncipován (možná by bylo lépe použít slovo konstruován) tak, aby s velkou převahou a na první pohled bylo nejlepším řešením vybudování přehrady Nové Heřmínovy. Je zde zřejmá snaha vtáhnout do hry krajské zastupitelstvo, které by svým případným zářijovým odsouhlasením dalšího postupu protipovodňové ochrany povodí Opavy vybudováním přehrady Nové Heřmínovy dalo současným zastupitelům města Krnova do ruky významný politický argument při předvolebním klání a s velkou pravděpodobností by skutečné a odborně správné řešení odsunulo tímto verdiktem daleko za reálný časový horizont možné realizace. Krajské zastupitelstvo má právo požadovat objektivně zpracované podklady, jejichž součástí bude návrh komplexního řešení protipovodňové ochrany sídel v povodí řeky Opavy. A komplexní řešení znamená protipovodňovou ochranou co největší části povodí, ne pouze nadstandardní ochranu města Krnova a několika obcí mezi Krnovem a Novými Heřmínovy. Dnes je zřejmé, že garantem objektivity nemůže být v tomto případě Povodí Odry s jeho současným vedením.
Myšlenka přehrady v profilu Nové Heřmínovy je stará bezmála sto let. Přišli s ní již císařští vodohospodáři někdy v roce 1903. Začátkem 20. století to byla myšlenka jistě moderní a obsahovala většinu do té doby známých poznatků o možnostech protipovodňové ochrany. Za 99 let se však změnilo nejenom naše poznání v oboru vodohospodářském. Změnila se především krajina, ve které dochází k povodňovým situacím, změnila se hustota osídlení této krajiny a jak se zdá, dochází i k výrazným změnám klimatu ve středoevropském regionu. Jediné, čeho se čas zjevně nedotýká, jsou názory a postoje některých zástupců Povodí Odry.
Spoutání řeky do člověkem předem vymezeného prostoru je vytvářením velmi nebezpečné iluze ochránění částí mnohdy obydlené krajiny před velkou vodou. Seriózní vodohospodáři dnes přiznávají, že všechna technická díla jsou dimenzována pouze na omezená množství průtoků. Je lhostejné, budeme-li tyto průtoky označovat jako padesátiletá, stoletá či dokonce tisíciletá voda. Rozhodující je vždycky konkrétní průtok v konkrétním okamžiku. A ten se v případě povodní označených jako katastrofální a podle zkušeností posledních deseti let dá jenom stěží zaškatulkovat podle hydrologických křivek a tabulek.
Zdá se tedy, že nastala doba, kdy lidé buď přijmou jinou filosofii svého přístupu k vodě a krajině nebo budou jejich obydlí a životy opakovaně a v rozmezí několika málo let vystavovány ničivému vodnímu živlu.
Je zarážející (nebo možná naopak symbolické), že nositeli myšlenky změny přístupu k vodě a krajině nejsou lidé, kteří by k tomu měli mít svojí profesí nejblíže, tedy vedoucí pracovníci jednotlivých podniků povodí. Jejich přístup je mnohdy nepochopitelně fixován na léta používanou vodohospodářskou praxi, a povětšině v něm nenacházíme ani kousek sebereflexe a přehodnocení technických opatření, která se při posledních katastrofálních povodních jednoznačně ukázala jako nevyhovující a neodpovídající zkušenostem s hydrologickými poměry posledních let. Pohled těchto odborníků je i navzdory zkušenostem z posledního desetiletí upírán pouze ke korytům vodních toků. Krajina, kde "cesta vody" začíná daleko dříve, než doputuje do koryt velkých řek, jim většinou nestojí za pozornost, a myšlenka, že velká část povodňových situací by měla být řešena daleko dřív, než v korytech řek I. a II. řádu, je pro ně stejně kacířská, jako byla pro církev v patnáctém století myšlenka heliocentrismu.
Obec Nové Heřmínovy je ukázkovým příkladem postupu řešení protipovodňové ochrany v povodí řeky Opavy (alespoň tak je tento projekt označován) starými postupy bez jakéhokoliv zohlednění nových poznatků. Nebo lépe řečeno, ty poznatky zohledněny jsou, ale pouze v míře neškodné "jedinému správnému řešení", kterým je vybudování údolní nádrže Nové Heřmínovy. Celý postup Povodí Odry je v tomto případě "ukázkový". Výsledek řešení je totiž znám dříve, než je formulováno zadání a než proběhnou základní kroky operace samotného řešení. Tedy výsledkem není sám výsledek, ale formulace takového zadání a návrh takových kroků řešení, které jednoznačně povedou ke "stanovenému řešení". Převedeme-li to do matematické řeči, hledáme několik neznámých na jedné straně rovnice k jediné známé na straně druhé a touto jedinou známou je přehrada Nové Heřmínovy.
V současné době se toto již několik let diskutované téma dostává znovu do popředí. Důvody jsou dva: politický a ekonomický. Politický důvod nesou na svých praporech radní města Krnova, kteří v roce 1998 slibovali svým občanům vyřešení protipovodňové ochrany města. Dnes slyšíme, jak se dušují, že jim nejde o přehradu, ale pouze o rychlé vyřešení protipovodňové ochrany Krnova. Byla by to možná moudrá slova, kdyby po nich vždy vzápětí nenásledovala slova někoho z vedení Povodí Odry, že jediným možným a reálným řešením protipovodňové ochrany Krnova je přehrada Nové Heřmínovy. Zástupci města Krnov spoléhali a doposud spoléhají, že autorita Povodí Odry přesvědčí všechny případné šťouraly, kteří by se opovážili hledat jiná, než Povodím Odry a Ministerstvem zemědělství zjevně účelově zpracovávaná alternativní řešení. Stejně tak se zástupci Krnova spoléhali a spoléhají, že se jim podaří využít časových tlaků v období před komunálními volbami a že k hodnověrnému vypracování srovnatelných alternativních návrhů nedojde buď z časových nebo ekonomických důvodů. A nakonec zástupci Krnova spoléhali a spoléhají, že v případě odporu části obyvatel Nových Heřmínov bude možné vyvlastnit jejich pozemky v rámci institutu stavby ve veřejném zájmu.
Ekonomické důvody jsou motorem pro Povodí Odry a organizace spřízněné s jejím vedením, protože zakázka v celkové hodnotě víc jak 2,3 mld. Kč (a to je cena, kterou je nutné označit jako počáteční a velmi pravděpodobně ne konečnou) je zcela jistě víc než zajímavá pro většinu nejen domácích firem.
Město Krnov nyní žádá krajské zastupitelstvo o projednání návrhu protipovodňové ochrany na zasedání krajského zastupitelstva v září 2002. Materiál, který je krajskému zastupitelstvu předkládán, je jednoznačně a účelově koncipován (možná by bylo lépe použít slovo konstruován) tak, aby s velkou převahou a na první pohled bylo nejlepším řešením vybudování přehrady Nové Heřmínovy. Je zde zřejmá snaha vtáhnout do hry krajské zastupitelstvo, které by svým případným zářijovým odsouhlasením dalšího postupu protipovodňové ochrany povodí Opavy vybudováním přehrady Nové Heřmínovy dalo současným zastupitelům města Krnova do ruky významný politický argument při předvolebním klání a s velkou pravděpodobností by skutečné a odborně správné řešení odsunulo tímto verdiktem daleko za reálný časový horizont možné realizace. Krajské zastupitelstvo má právo požadovat objektivně zpracované podklady, jejichž součástí bude návrh komplexního řešení protipovodňové ochrany sídel v povodí řeky Opavy. A komplexní řešení znamená protipovodňovou ochranou co největší části povodí, ne pouze nadstandardní ochranu města Krnova a několika obcí mezi Krnovem a Novými Heřmínovy. Dnes je zřejmé, že garantem objektivity nemůže být v tomto případě Povodí Odry s jeho současným vedením.
Myšlenka přehrady v profilu Nové Heřmínovy je stará bezmála sto let. Přišli s ní již císařští vodohospodáři někdy v roce 1903. Začátkem 20. století to byla myšlenka jistě moderní a obsahovala většinu do té doby známých poznatků o možnostech protipovodňové ochrany. Za 99 let se však změnilo nejenom naše poznání v oboru vodohospodářském. Změnila se především krajina, ve které dochází k povodňovým situacím, změnila se hustota osídlení této krajiny a jak se zdá, dochází i k výrazným změnám klimatu ve středoevropském regionu. Jediné, čeho se čas zjevně nedotýká, jsou názory a postoje některých zástupců Povodí Odry.
