Devět z deseti praktických lékařů jsou podnikatelé. A kolik tuzemských podnikatelů má takovou jistotu pravidelných plateb za svou práci, jako mají tito lékaři od zdravotních pojišťoven? A jsou skutečně odměny nás praktiků tak špatné, jak tvrdíme?
Jelikož zavření ordinací je krajní řešení, poctivě musím odpovědět na všechny pochybnosti. Průměrná ordinace má registrováno 1600 pacientů. Zdravotní pojišťovny za ně zaplatí spolu s dalšími platbami zhruba 105 tisíc korun.
Demagog, kterých je na politické scéně přehršle, řekne bez problémů, že si ty peníze nechá lékař. A to je lež. Peníze od pojišťoven jsou příjmem, ne ziskem. A lékař podnikatel začíná postupně, ale vytrvale odečítat výdaje.
Udělali jsme si s kolegy analýzu, abychom mohli odhadnout obvyklé výdaje ordinace. Platíme stále dražší energie, zdravotnický materiál, čisticí a dezinfekční prostředky, odvoz biologického odpadu, sterilizaci či údržbu. Dále například pojištění, nájem ordinace, služby účetní, kupujeme si tiskoviny a platíme telefony.
Ani přístroje nedostáváme od státu zadarmo. Pokud chci mít EKG, musím si ho koupit a splácet na leasing. Ani počítač nám nikdo nedal. A tak dále. Podtrženo sečteno, zbývá 50,5 tisíce korun. Ale to není stále částka určená doktorovi, podnikateli.
V ordinaci pracuje zdravotní sestra. A ani tu nám stát nezaplatí. Kdyby sestra dostala průměrný plat v Česku, 20 tisíc korun, pak by na plat doktora zbyla zhruba polovina, tedy necelých 25 tisíc Kč. A tuto částku nezapomeňte ještě zdanit.
Výsledek? Opravdu si stále myslíte, že praktičtí lékaři nevědí, co s penězi? Koneckonců, zatímco průměrný věk doktora je u nás 44 let, průměrný věk praktika je o osm let vyšší. Čtvrtina z nás má přes 65 let!
Jinými slovy, zhruba pět tisíc praktických lékařů pracuje v části zdravotnického systému, která absolventy škol vůbec neláká. Máme povinnosti podnikatelů, ale nemáme ani práva zaměstnanců. Provozní náklady ordinací praktiků stabilně rostou, ale příjmy od zdravotních pojišťoven téměř stagnují.
Jako praktický lékař mám povinnost vyjet podle potřeby za pacientem mimo ordinaci i do vzdálenějšího místa. Zdravotní pojišťovny takový úkon odmění 55 korunami. Jakou práci by byl za takovou odměnu ochoten odvést instalatér?
V ČR každý den projde ordinacemi praktických lékařů více než 50 procent všech pacientů ten den ošetřovaných. Druhá polovina pacientů je vyšetřována a léčena v ordinacích ambulantních specialistů, na lůžkách v nemocnicích, v lázních apod. Na všechny ordinace praktických lékařů je vyčleněno zdravotními pojišťovnami méně než pět procent z celkových nákladů určených na zdravotní péči.
Není to divné?
Obzvláště když se podíváme na západ od našich hranic, kde obor praktických lékařů hospodaří s více než 10 procenty nákladů. Proč práci praktiků výrazně lépe oceňují stabilizované zdravotnické systémy západních zemí? Například i v ekonomicky srovnatelném Portugalsku se pohybuje hrubý příjem lékaře na čtyřnásobku průměrného platu.
Hlavní snahou každého praktického lékaře je mít spokojené pacienty, kteří by mu odborně i lidsky důvěřovali. K tomuto cíli musí mít lékař takové příjmy, které mu plně zabezpečí řádný chod ordinace a zbude mu také náležitá odměna, hodná jeho odborné a společenské úrovně. A zároveň musí pracovat v rámci pravidel, která jsou stabilní, nejsou nefér a nemění se podle nálady pojišťoven či ministerských úředníků.
Řešení našich problémů je stále v nedohlednu. Naše trpělivost je u konce. Proto protestujeme a neotevřeme 28. března ordinace. Buďte však ujištěni, že máme starost o pacienty. Proto pro své akutně nemocné po dobu protestu organizujeme
pohotovostní služby či zástupy v jiných ordinacích tak, aby náš protest nikomu neublížil.
