Problematika příjmení všeobecně je velmi rozsáhlá, dovolím si upozornit na fakta, která zjevně většině pisatelů unikají.
Čeština patří mezi jazyky flektivní, což mj. znamená, že slova skloňujeme a časujeme. Nejen příjmení, ale většinu přejatých slov začleňujeme do jazykového systému, a to tak, že slovo přiřadíme např. k nějakému vzoru, přidáme mu koncovku a ve větě ho používáme v různých pádech - tak např. kupujeme počítač s vestavěným softwarem atp.
Skloňujeme rovněž jména, a to jak ženská, tak mužská, a skloňujeme nejen příjmení, ale i jména křestní, a navíc - všechna jména přirozeně zapojujeme do českých vět. Ostatně, přenesme se do světa filmu a seriálů a zkusme si představit věty jako např.: Režiséra nového filmu Albert Brooks jsme se zeptali, jak se mu podařilo pro vystupování ve filmu přesvědčit kolegu James Cameron. Nebo: Seznamujeme se s hrdinou filmu - panem William Harford a jeho ženou Alice. Tato manželská dvojice je představována skutečnými manžely - Nicole Kidman a Tom Cruis. A do třetice: Thomas Calabro, představitel lékaře Michael Mancini, vyzkoušel práci režiséra, zatímco o Heather Locklear, která již téměř splynula s hlavní hrdinkou Amanda Woodward, je známo, že zastávala funkci asistenkty produkce.
Tolikrát zmoňovaná přípona -ová není vyhrazena jen pro ženská příjmení, ale tvoří se jí ženské protějšky např. k názvům profesí - krejčová, mistrová. Pro přechylování mužských jmen, což je právě způsob, kdy se k mužským jménům vytvoří ženský protějšek, je v češtině využíváno větší množství přípon, např. - ka (lyžařka), -yně (žákyně), -ice (učnice).
Čeština má jedinečnou schopnost a možnost vyjadřovat rozdíly v přirozeném rodě prostředky jazykovými. Je třeba vidět jazykový systém jako celek, není možné se zaměřovat na jednotlivosti vytržené ze souvislostí. Každý jazyk - nejen čeština - má své zvláštnosti, které je třeba respektovat.
Reakce na tento článek: Respektujme navzájem svá jména .
