Morava se také pustí do boje, i on prý zjistí, kdo to v politice slídí a vydírá. A právě on v tom teď lítá. O frčky bojovníka za pravdu přišel, i když objednával, jak tvrdí, kompromitující materiály vážně jen naoko, aby zjistil, kdo v politice kompro vyrábí, prodává a kupuje.
Pachatele, který je obětí, detektivem i vyděračem současně, nechme právníkům. Aféra sama je trapnost, smrad a nejasnost. Kdo jak a čím měl být vydírán? Fotografií slečny Zubové z letiště? Cachtalem z vany? Co o ní ještě nevíme? Aféra komicky ukázala opak toho, než inscenátoři zamýšleli: předseda vlády na návnadu nezabral. To nemusíme přeceňovat, návnada byla dost naivní a zabrat na ni mohl jen hlupák typu Moravy.
Když už se dělá provokace, má se počkat, až na ni nějaká dobrá ryba pořádně zareaguje. Takové provokace se vždy ospravedlňují výsledkem: když je v síti candát, metody rybářů se posuzují shovívavě. Kroupova skrytá kamera toho moc neulovila. S takovými metodami budou potíže. Dozvěděli jsme se, že v politice a okolí panují hnusné mravy, což překvapí jen bloudy.
Morava už abdikoval a Tlustý z politiky zmizí také. Mravy zůstanou. Spokojen může být i Ing. Paroubek. Dočkal se satisfakce. Po Kubiceho aféře má nádherné zadostiučinění: je také před volbami jako tehdy, ale lítá v tom ODS, ne ČSSD.
Kubiceho zpráva nám visí nad hlavami jako pytel smradů. Žádný činný kompetentní a nezávislý orgán nikdy neřekl, zda šlo o lži, podvrhy, vměšování orgánů do politiky před volbami, nebo o děsnou pravdu. Nikdo neobžaloval lháře, podvrháře, nebo naopak pachatele zločinů, jimiž se zpráva prý hemžila. Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že prefabrikovaná zpráva ovlivnila volby, nebo ti, kteří tvrdí, že pravdivá zpráva je ovlivnila naopak málo?
Jediné poučení z Kubiceho zprávy bylo, že kdokoliv může o jiném napsat či narafičit cokoliv a že to je obvyklý politický mrav. Proč by se pak na toto lákavé pole dobrodružných svinstev nevydal i Morava? Před Kubiceho zprávou byly jiné, podobné, bombastické, závažné, zamlžené, jejichž koncem vždy bylo – nic. A vždy před volbami: strašlivé a přeukrutné aféry, jejichž jádro bylo neviditelné a zamlžené. Zato čpěly hrozivě zločinem, sprostotou a hnilobou. Po volbách – nic. Zapomenuto, jede se dál.
Máme si na to zvyknout? Mají se politici cachtat v bazénu, aby odhalili zlo protivníka, mají se z těchže důvodů poslanci tajně fotografovat s přítelkyní na letišti? Pochopitelně, že ne. Ubohost Moravovy aféry nic nemění na tom, že ty trapnosti politiku dál diskreditují, dál ve voličích vzbuzují nechuť a oprávněné podezření, že to, co odhaleno nebylo, musí být mnohem odpornější než to, co už vyšlo najevo.
Topolánkem Moravova aféra otřásla. Oprávněně. Ale Kubiceho zprávu, která byla podobně nechutná a nejasná, nechal bez povšimnutí. Když se šlape po konkurenci, každý mlčí. Když šlápnou po něm, pustí se do křiku. Tím se nespraví nikdy nic. Aféry, podplácení, vydírání, lži, podvody a výmysly se pokaždé někomu hodí. Jednou tomu, podruhé protistraně.
I vám, příznivcům stran, vždy hoří oči vášní pro hrdiny a pravdu, když rány dopadají jinam. Když dopadají na vaši hlavu, jde o fujtajbl a lumpy. Jenže máme my vůbec nějaké nezávislé činné orgány, které to sekají padni komu padni? To je otázka, která visí nad všemi aférami.
