Přežili hrůzy holokaustu, ve stáří o ně pečují na pražském Hagiboru

N794. Na ta tři čísla a písmeno, která dostal při transportu do Terezína, Otto Taussig nedokázal nikdy zapomenout. Stejně jako na jiné otřesné zážitky. Nyní s dalšími seniory, kteří přežili holokaust, tráví závěr života v Domově sociální péče Hagibor. Místní důstojné podmínky jsou pro ně alespoň drobnou kompenzací za nepředstavitelná utrpení.

Osmaosmdesátiletý rodák z Ústí nad Labem sedí ve svém pokoji a s pohnutím popisuje den, kdy pro něj skončilo mládí. „Byla to Křišťálová noc v listopadu 1938, jeden z nejhorších zážitků mého života. Němci rozsekali domovní dveře sekyrami, vytloukli okna, otce vytáhli, zbili jako psa a odvezli do Sachsenhausenu,“ líčí.

O pár měsíců později se Taussigovi přesunuli do Prahy. Mladý Otto v židovské obci absolvoval kurz elektrotechniky, což mu zřejmě později zachránilo život. Díky znalosti řemesla se mu podařilo z Osvětimi, kam jej nacisté přepravili po dvou letech v Terezíně, dostat do snesitelnějších podmínek v továrně u Lipska.  

Do Prahy se vrátil v dubnu 1945, když s kamarádem uprchli z vlakového transportu. Během války ale přišel o téměř celou rodinu. Matka zemřela v Terezíně, otec v Osvětimi, starší setra po osvobození v Bergen-Belsenu na skvrnitý tyfus. Přežila jen druhá sestra, která později emigrovala do Izraele. 

Otto Taussig pak desítky let pracoval jako elektrikář. Když se zhoršil jeho zdravotní stav a už se nezvládal v Ústí o sebe sám postarat, jeho rodina mu loni v dubnu zařídila místo v Hagiboru. „Jsem tady skutečně spokojený. Nic mi nechybí, jíst můžu cokoliv a až na drobné zdravotní problémy se mám dobře,“ říká otec čtyř synů a několikanásobný dědeček a pradědeček.

Přeživší holokaustu často potřebují speciální péči

Umírání v Česku

Seriál iDNES.cz

IV.díl - Proč seriál o Smrti?

Stáří a umírání se dříve či později bude týkat každého z nás. Přesto je toto téma ve veřejném prostoru opomíjené, ne-li přímo tabuizované. Redakce iDNES.cz vám proto přinese sérii několika článků věnujících se praktickým otázkám souvisejícím se stářím a umíráním v Česku. Nabídneme rozhovor s gerontoložkou, reportáž z hospicu, článek o „adopci“ seniorů či reportáž z domovu seniorů pro přeživší holokaustu.

Předchozí díly:

I. díl -Smrt po česku: děláme, že neexistuje, a končíme v nedůstojných podmínkách

II. díl - Češi neumí přijmout smrt. Umírají proto v nemocnicích, míní gerontoložka

III. díl - Dům, kam se přichází umírat. Umožňuje klidný konec bez samoty a bolesti

Příští díl v pondělí 15. září: On-line rozhovor s vrchní sestrou domácího hospice Pavlem Klimešem

Lidí s podobně pohnutým osudem jsou v Domově sociálních služeb, který je v provozu od května 2008, desítky. Pro trvalý pobyt je zde 47 míst a všechna bývají obsazená. 

„Primárně je to pro přeživší holokaustu. Je ale logické, že se to bude v čase měnit,“ říká první místopředsedkyně Židovské obce v Praze Eva Lorencová. Obec provozování zařízení vnímá jako morální povinnost vůči těmto lidem. Právě jejich rodiny navíc vybudovaly část majetku, který židovská obec po pádu komunismu dostala v restitucích. 

Pobyt v koncentračních táborech či dlouhodobé skrývání na nich mnohdy zanechaly trvalé fyzické i psychické následky. U některých se dodnes projevuje posttraumatická stresová porucha. „Naše představivost sahá jen tam, kam jsme si sami trochu sáhli. A tohle je za tím,“ dodává Eva Lorencová.

Pan Taussig například po amerických náletech na německé továrny musel sbírat a odvézt na hřbitov kusy mladých polských žen, které zabil výbuch muničního skladu. Jindy jej esesáci zbili do bezvědomí.

O seniory se proto na Hagiboru stará nadstandardní počet pečovatelek, dochází za nimi i psychoterapeut. „Někdy potřebují jiné zacházení. Naše pečovatelky se umějí chovat tak, aby jim pomohli například zbavit se úzkostí, pokud to jde,“ říká ředitelka domova Elena Jaroševská. 

Věkový průměr obyvatel domova je navíc velmi vysoký, aktuálně se pohybuje kolem devadesátky. Židovská obec totiž svým seniorům pomáhá i u nich doma a na Hagibor se většinou přesouvají, až když už nejsou soběstační. Někteří mají málo početné rodiny či hodně příbuzných v zahraničí.

Obyvatelé domů můžou jíst košer jídla a slavit židovské svátky

Staří členové židovské komunity zde na sklonku života pobývají v prostředí s velmi kvalitním zázemím. K dispozici mají například útulnou kavárnu, terapeutickou dílnu, moderní kulturní sál, tělocvičnu či prostory na fyzioterapii.

Poradna iDNES.cz

V rámci speciálu o stáří a umírání jsme pro vás připravili internetovou poradnu. V následujících dnech a týdnech můžete posílat na tento e-mail své dotazy ohledně praktických záležitostí spojených s koncem života ale i otázky psychologického či sociálního rázu. Redakce z nich vybere takové, které se objevují nejčastěji. Tyto dotazy pak na závěr seriálu zodpoví gerontoložka Iva Holmerová.

„Snažíme se, aby klienti nezůstávali stále ve svých pokojích a mohli se věnovat nějakým aktivitám,“ vysvětluje při prohlídce Hagiboru terapeut a koordinátor mezinárodních projektů Radek Roule. Zdejší obyvatelé mají košer stravování, v případě zájmu mohou společně slavit židovské svátky.

Zhruba dvě třetiny nákladů provozu hradí pražská židovská obec jako zřizovatel. Zbytek peněz jde od samotných klientů, státu, soukromých přispěvatelů, nadací či zdravotních pojišťoven.

Od běžných domovů pro seniory se Hagibor liší i zvýšenou ostrahou. Bez důkladné prohlídky, která je běžná také u jiných židovských institucí v Česku i v zahraničí, se není možné dostat dovnitř. „Řadě našich klientů to přidává jistotu a pocit bezpečí,“ podotýká Elena Jaroševská. Dům mimochodem sousedí s dalším pečlivě střeženým objektem - Rádiem Svobodná Evropa.

Pan Taussig tu každý den kromě vrstevníků a pečovatelů vídá i dvě své pravnučky. V prostorách Hagiboru totiž působí také mateřská škola. Pospolu tu tedy žije nejstarší generace, se kterou odejde přímé svědectví nejtragičtější lidské epochy, i ta nejmladší, pro niž bude holocaust asi už jen vzdálenou historií.

Historie Hagiboru

Místo nazývané Hagibor ( v hebrejštině to znamená hrdina) na rozhraní pražských Vinohrad a Strašnic je s židovskou komunitou dlouho spjaté. Budovu dnešního Domova sociální péče otevřela pražská židovská obec v roce 1911 jako starobinec.

Od 20. let zde měl hřiště židovský sportovní klub. Během nacistické okupace se z Hagiboru stalo jedno z mála míst, kde se pražští Židé mohli scházet. Byl zde i integrační lágr pro Židy ze smíšených manželství.

Po znárodnění se budova starobince stala součástí nedaleké vinohradské nemocnice - až do roku 2006 tu sídlilo dětské oddělení. Židovská obec v Praze původní budovu zrekonstruovala a přistavěla k ní novou část. Kromě domova pro seniory tu fungují i odlehčovací služby a denní stacionář.