Narodil se jako Jan Kozielewski 24. června 1914 v Lodži do rodiny majitele továrny na kožené zboží. Byl zbožný katolík, velkou část obyvatel Lodže ovšem tvořili Židé a jeho silně věřící matka ho vedla k toleranci k menšinám.
Už jako jednadvacetiletý začal Kozielewski, který vystudoval práva a diplomacii na univerzitě ve Lvově, působit v diplomatických službách v Rumunsku, Německu, Švýcarsku a Británii. Počátkem roku 1939 nastoupil na plný úvazek na ministerstvo zahraničí, v srpnu ho ale zastihl mobilizační rozkaz a Kozielewski nastoupil k dělostřeleckému pluku.
Když si Německo a SSSR rozdělily Polsko, ocitl se v sovětském zajetí. Podařilo se mu ale utajit svou důstojnickou hodnost a byl vyměněn do německého zajetí. Nebýt toho, čekala ho jistá smrt v katyňském lese, kde NKVD povraždila tisíce polských důstojníků.
Nacistům uprchl a připojil se k odboji ve Varšavě, kde kvůli utajení začal používat pseudonym Karski. Stal se kurýrem, který vozil zásilky odboje polské exilové vládě do Paříže. V květnu 1940 ho ale na jedné z cest zatklo gestapo a krutě ho mučilo. Karski přišel téměř o všechny zuby a pokusil se i o sebevraždu, svou misi a své kolegy však neprozradil. Utéct se mu povedlo až z nemocnice v polském městečku Nowy Soncz. Několik lidí, kteří mu pomáhali, nacisté popravili.
Nezapomeňte, co vidíte
V roce 1942 se vydal na svou asi nejdůležitější misi. Cílem byl Londýn, kam po pádu Francie přesídlila polská exilová vláda. Karski měl informovat předsedu exilové vlády Wladyslawa Sikorského o nacistických zvěrstvech v okupovaném Polsku.
Židé mu předtím zprostředkovali dvě tajné návštěvy varšavského ghetta. "Nemělo to nic společného s lidským bytím, nikdy předtím jsem nic podobného nezažil," vyprávěl Karski ve slavném dokumentu Šoa z roku 1985. Mluvil o ulicích přeplněných odpadky a nahých mrtvolách, které na nich leží. "Zapamatujte si ten obraz, vyprávějte o tom těm venku. Nezapomeňte!" vyzývali ho jeho židovští průvodci. V přestrojení za ukrajinského strážníka se také dostal do tranzitního tábora ve městě Izbica Lubelska.
Po strastiplné cestě přes Francii, Španělsko a Gibraltar se mu do Londýna podařilo na mikrofilmech dostat obšírnou zprávu o polském odboji a hlavně o holokaustu v jeho okupované vlasti. Polský ministr zahraničních věcí Edward Raczynski mohl světu poskytnout jedno z prvních a zároveň nejpřesnějších svědectví o nacistické vražedné mašinerii. Se svou žádostí o pomoc Židům však Karski u britské vlády neuspěl.
Nejsem schopný vám věřit
Karski se nevzdal a odletěl do Spojených států, kde se v roce 1943 setkal dokonce s prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem. Ani ten ho však nevyslyšel a žádné kroky k zastavení holokaustu neučinil. Nevěřil mu ani soudce Nejvyššího soudu Felix Frankfurter, sám židovského původu.
Sám Karski si dobře zapamatoval, co mu soudce řekl: „Pane Karski, muž jako já musí s mužem jako vy mluvit úplně jasně. A tak vám musím říct: Nejsem schopný věřit tomu, co jsem právě slyšel, všemu, co jsme mi právě řekl,“ zaznamenal vzpomínku Karského jeho nadační fond.
Po válce Karski v USA zakotvil. Vystudoval Georgetownskou univerzitu, kde i přednášel. Jedním z jeho studentů byl i pozdější americký prezident Bill Clinton. Karski obdržel řadu ocenění, mezi nimi i titul Spravedlivý mezi národy. Zemřel 13. července 2000 ve věku 86 let.
