To se odráží v nivelizaci výpočtu penzí a dále prakticky v odstranění odpočtu let podle odchovaných dětí při odchodu do důchodu.
Rozumný občan si děti nepořídí, protože penzi dostane stejně jako rodiče dětí a tím, že neodchová ani minimální počet dvou dětí v rodině, ušetří během 18 let, tj. do jejich plnoletosti, dva miliony 750 tisíc korun. Částka představuje současné náklady ve výši 6352 korun podle letošních statistických dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) vydané na jedno dítě za jeden měsíc v ekonomicky průměrné rodině s jedním až třemi dětmi.
Pokud se vám to zdá neuvěřitelné, počítejte se mnou: 6352 x 12 měsíců x 18 let x 2 děti = 2 744 064 korun. Rozumný, chápejme bezdětný občan, utratí tuto částku za vlastní byt nebo domek, každoroční dovolenou v zahraničí a podobně. Navíc bez starostí a stresů spojených s výchovou dětí.
Stát se chová vůči rodinám s dětmi jako rozumný občan. Přenechá rodině, ve které rodiče pracují a berou průměrné příjmy, plné finanční zaopatření dětí. Kdo si myslí opak, a to mohou být jen bezdětní, nechť nahlédne do produkce výše zmíněného ČSÚ.
Tam se doslova říká, že stát v letech 1989 až 2002 snížil krytí standardních potřeb v rodinách se dvěma dětmi a průměrným výdělkem na čtvrtinu původní úrovně. To znamená, že v průměrné rodině s dětmi odvedou pracující rodiče státu na dani ze mzdy více, než na děti od téhož státu dostanou.
V příkrém rozporu s touto skutečností týž stát v době odchodu rodičů dětí do důchodu jim na základě diktátu tento kapitálový vklad do dětí upře a podělí je o jeho výnos s bezdětnými.
Tím ale diskriminace rodičů dětí zdaleka nekončí. Stát má proti rodičům dětí ještě další nástroj. Tím je výpočet důchodu. Zde zvláště ženám nadělí, patrně jako poděkování za výchovu dětí, podstatně méně než bezdětným, které mohly bez přerušení dělat pracovní kariéru a tedy mohly více vydělat, právě díky tomu, že nebyly omezovány výchovou dětí.
Nesmím zapomenout ještě na třetí, chystané ekonomické trauma pro rodiny s dětmi. To připravila Bezděkova komise, pracující nepokrytě v souladu s předem schválenou metodikou, ve prospěch penzijních fondů.
Rodiče s dětmi budou podle všech variant zpracovaných touto komisí platit na svůj důchod penzijním fondům bez ohledu na skutečnost, že náklady vloženými do výchovy dětí už přímo v průběžném systému financují své důchody. Shrnuto, děti jsou chápány jako přítěž z hlediska rozumných občanů i státu.
Důsledky této trojnásobné ekonomické perzekuce rodin s dětmi, prováděné i chystané, jsou více než zřejmé. Rodí se polovina potřebného počtu dětí, počtu, který by zajistil holou reprodukci původního obyvatelstva v České republice a to bez migračních rizik.
Hlavní důvod tohoto stavu, tkví právě v tom, že náklady na děti u rodin s průměrnými platy jsou zprivatizovány, ale výnosy těchto nákladů vložených konkrétními rodiči do výchovy dětí, jsou státem vydávány bezohledně ve prospěch všech.
Lidé jsou stále vzdělanější, takže rozumných a tím pádem bezdětných občanů přibývá.
Odpověď na otázku přežije sociální stát, je ve světle těchto dat jasná.
Sociální stát v současném pojetí je zaměřen proti průměrným rodinám s dětmi a to všestranně. Protože průměrná rodina s dětmi, rozuměj taková, kde rodiče pracují a řádně vychovávají nové daňové poplatníky, je jedinou skutečnou základnou, na které stát stojí, nemůže vzhledem k masovému ničení této rodiny stát přežít. Výsledkem tohoto vývoje bude dříve či později státní bankrot, navíc urychlovaný mnohamiliardovými ročními schodky státního rozpočtu.
Názor čtenáře byl redakčně upraven.
