Ze statistik, které včera zveřejnila Česká tisková kancelář, vyplývají následující informace: Václav Havel se zúčastnil 181 pracovních či státních návštěv celkem 59 zemí. Nejčastěji jezdil do Německa (po osmnácté tam pojede za dva týdny). Na zahraničních cestách strávil 391 dnů.
Téměř každý rok pobýval v zahraničí ještě na dovolené. V posledních letech to bylo nejčastěji Španělsko a Portugalsko, kde si v roce 2000 koupil vilu na jižním pobřeží.
Na téměř čtyřech desítkách dovolených a léčebných pobytů pobýval Václav Havel celkem 450 dnů, tedy skoro rok a čtvrt. V druhé polovině 90. let Václav Havel své výjezdy do zahraničí výrazně omezil.
Zatímco do té doby se do jeho programu vešly ročně i více než dvě desítky zahraničních návštěv, po operaci plic a tlustého střeva v letech 1996 a 1998 toto číslo už jen málo převyšovalo desítku.
Během třinácti let strávil Václav Havel téměř 300 dní ve stavu nemocných, nepočítaje v to rekonvalescenci a ozdravné pobyty. Prezident však často úřadoval, i když nebyl zdráv, proto není možné počítat "nemocné" dny jako plnou pracovní neschopnost. Koncem léta 1997 tak například jmenoval několik nových ministrů Klausovy vlády.
Několikrát byl vážně ohrožen Havlův život. Například v prosinci 1996 mu lékaři se zhoubným nádorem odebrali i polovinu pravé plíce.
V dubnu 1998 mu při protržení tlustého střeva zachránil život rakouský chirurg Ernst Bodner. Na přelomu července a srpna 1998 zkomplikovala Havlův pooperační stav porucha srdečního rytmu.
Z dalších statistických údajů vyplývá, že Václavu Havlovi může děkovat za svobodu přes šestnáct tisíc bývalých vězňů a další téměř dva tisíce odsouzených lidí.
Prvního ledna 1990, krátce po svém prvním zvolení, totiž Havel vyhlásil amnestii, na jejímž základě bylo z věznic propuštěno patnáct tisíc vězňů. Další dvě amnestie se týkaly mnohem menšího počtu lidí. V roce 1993 pouhých 130 lidí, o pět let později zhruba jedné tisícovky.
Individuálních milostí prezident za třináct let udělil přesně 1938. Zdaleka nepřesáhl počet milostí, které udělil jeho předchůdce Gustáv Husák za jediný rok. Ten v průměru ročně omilostnil na dva tisíce lidí.
Před listopadem 1989 existoval trestný čin, který už dávno neexistuje: nezákonné opuštění republiky - emigrace.
Jenže Československo se už tehdy připojilo k mezinárodním dohodám o lidských právech, a tak Husák některé rozsudky nad emigranty svým rozhodnutím o milosti zrušil.
