Ten den byl přes střežené hranice komunistického Československa unesen osobní vlak se 110 lidmi. Hlavními organizátory této akce byli strojvedoucí Jaroslav Konvalinka, karlovarský zubař Jaroslav Švec a přednosta stanice v Chebu Karel Truksa, který již měl za sebou pětiměsíční pobyt v pracovním táboře.
"Odsouzen byl za to, že poskytl útočiště dvěma mužům, kteří se skrývali před tajnou policií," vysvětluje amatérský historik Ladislav Nykl, který šedesát let starou událost zmapoval.
Tato trojice plánovala útěk měsíce a odhodlala se k němu až v den, kdy Konvalinka řídil expresní vlak číslo 3717 z Prahy do Aše. Když několik vagonů tažených parní lokomotivou vyjelo před desátou hodinou dopolední z hlavního nádraží v Praze, začal se měnit osud mnoha lidí. Během jízdy na západ Čech do vlaku postupně přistoupili rodinní příslušníci organizátorů.
"Ne však všichni, ti, kteří v zemi zůstali, skončili potichu před soudem a mnozí později i ve vězení," popisuje smutné životní příběhy Nykl.
Zpátky však k osudnému dni. Vlak po několika hodinách jízdy zastavil v předposlední zastávce Hazlov, kde nastoupil doktor Švec a naznačil strojvedoucímu Konvalinkovi, že výhybka za ašským nádražím je přehozena a cesta do Německa je volná.
Za okamžik Truksa odpojil záchranné brzdy a namířil na topiče v lokomotivě pistoli. V cestě za svobodou stálo v tu chvíli už "jen" několik tajných policistů přítomných ve vlaku a kulometné střílny na hranicích. Posledním českým nádražím před hranicemi v Aši se vlak prořítil sedmdesátikilometrovou rychlostí. V okamžiku, kdy si tajní ve vagonech uvědomili, že je něco špatně, bylo již pozdě. Ruční brzdy nefungovaly.
Navíc je se zbraní v ruce hlídalo několik mužů, kteří o únosu věděli. "Vrazil jsem tlustému policistovi, který se na mě vrhl, pistoli do břicha a modlil se k Bohu, abych nemusel stisknout spoušť," řekl později již na Západě jeden z nich, Karel Ruml. Střílet nemusel, policista neudělal nic.
V 15.04 parní lokomotiva proráží hraniční závoru a po tři sta metrech zastavuje v Německé spolkové republice u strážního domku číslo 30 nedaleko městečka Selb. Nepadl jediný výstřel.
Ty, co se vrátili do země, lidé nechápali a smáli se jim
Zde si vlak přebrala americká okupační správa (do Československa ho vrátí neporušený o měsíc později). Ze sto deseti lidí, kteří se většinou nevědomky ocitli mimo vlast, se jich nakonec 34 rozhodlo na Západě zůstat. "Ti, co se za dva dny vrátili, byli hlavně žáci gymnázia v Chebu a pacienti z Františkových Lázní. Ihned po návratu byli vyslýcháni a už navždy na nich ulpěl prach podezření," říká Ladislav Nykl.
Mnoho z nich mělo posléze problémy ve škole i v zaměstnání, sledovala je StB a sousedé a spolužáci se jim posmívali, že jsou zbabělci, když za čárou nezůstali. Na začátku října pak území Československa zasypaly dva miliony letáků, které přiletěly v balonech z Německa a vysvětlovaly lidem za střeženou hranicí pohnutky "únosců". Komunistickou propagandou byli totiž označeni za teroristy.
Na hranicích zatím, jako reakce, na podařený útěk, režim instaluje těžké závory, výkolejky a další překážky. Vzniká neprostupná železná opona.
A jaké jsou osudy těch, kteří se do vlasti zmítané komunistickým terorem nevrátili? Jedenáct jich dostalo azyl v Kanadě, několik mladých mužů z rychlíku po čase vstoupilo do francouzské cizinecké legie, se kterou se účastnili bojů v Indočíně. Konvalinka s Truksou, kteří se dostali i na stránky časopisu Life, se s rodinami usadili v americkém New Jersey. Tam oba získali práci v továrně firmy Lionel. V továrně, která vyráběla vláčky pro děti.
