Policie se informačním embargem mimo jiné chrání před nařčením z porušení presumpce neviny, za které by mohlo být považováno předčasné označení
provozovatelů těchto pochybných obchodů za podvodníky. V tomto případě bych byl zcela soukromě ochoten porušení presumpce neviny policistům odpustit, protože by bylo vyváženo prospěchem všech těch, kteří se díky včasnému varování vyhnuli nastražené pasti.
Údajní pachatelé připravovaného atentátu na Sabinu Slonkovou jsou ve vazbě. Nikomu již neublíží a není tedy důvod varovat před nimi další možné oběti předčasným uvolněním informací z vyšetřování. Naopak, mají-li další spolupachatele, o nichž policie dosud neví, ti dostali právě včas upozornění, že mají rychle zmizet a zamést stopy. Právě proto nechápu, jakému účelu slouží zřejmé porušení čl. 10 odst.(1) a čl.40 odst.(2) Listiny základních práv a svobod zveřejněním plných jmen domnělých pachatelů a spousty podrobností již ve fázi přípravného řízení. Doufejme, že policie ví, co dělá, když tak bezstarostně občanská práva podezřelých, a že jí obstarané důkazy proti Karlu Srbovi a jeho komplicům jsou nezpochybnitelné. Jsou zde ovšem varovné příznaky, které sice s velmi nízkou mírou pravděpodobnosti, ale přece jen naznačují, že vše může být jinak. Amatérizmus konání obviněných je totiž nápadný a vyznívá ve prospěch tvrzení Karla Srby, že vše je jen výsledek zpravodajské hry proti němu. Představme si pro lepší pochopení závažnosti porušení presumpce neviny policií, že by podezřelí byli nakonec zproštěni viny. Mohli by pak například právem stíhat náměstka policejního prezidenta Miroslava Antla pro trestný čin pomluvy kvůli jeho vystoupení v pořadu ČT "Dobré ráno" ve středu 24. července. Patrně by dosáhli jeho odsouzení a ukončili tak jeho slibnou kariéru.
Porušení presumpce neviny policií má v tomto případě daleko větší dosah než "pouhé" ostouzení domnělých pachatelů, na které zatím ze zákona musíme pohlížet jako na nevinné. Vzhledem k postavení Karla Srby jsou totiž nepřímo zasaženi další lidé a zájmy. Zpráva o odhalení příprav vraždy posloužila především jako záminka k hysterickým útokům na Jana Kavana, předsedu Valného shromáždění OSN. To je ovšem jeden z nejúčinnějších možných prostředků k zostuzení ČR v očích světové veřejnosti s následným možným zhoršením našich vyhlídek na brzké přijetí do Evropské unie. Lze si také představit, že takto vyvolaný spor o Kavana by mohl ovlivnit vztahy uvnitř vládní koalice až do té míry, že by to ohrozilo přiznání důvěry vládě sněmovnou se všemi z toho plynoucími důsledky. Ani původci policejní indiskrece si nemohou být jisti, že se tento skandál nedotkne jejich kariéry, protože v právním státě by neúcta policistů k ústavním principům neměla být mlčky snášeným "vydrženým" právem. Zveřejnění jmen účastníků spiknutí proti Sabině Slonkové je přitom úplnou maličkostí ve srovnání s těžkým trestem, který je možná čeká, sotva tedy bylo samoúčelné. Možné následky předčasného uvolnění informací o pachatelích pro další osoby a zájmy jsou daleko závažnější. Je tedy otázkou, zda cílem údajně připravovaného zločinu byla skutečně Sabina Slonková či spíše vyvolání některého z výše zmíněných nežádoucích jevů.
Příprava atentátu na novinářku je ovšem strašným zločinem, který musí být pečlivě vyšetřen a tvrdě potrestán. Bylo by však smutné, kdyby zmařený pokus o individuální trestný čin kvůli policejní informační nekázni, senzacechtivosti médií, hysterii, špatně potlačovaným animozitám, závisti a politické rivalitě přerostl v příčinu politických otřesů.
provozovatelů těchto pochybných obchodů za podvodníky. V tomto případě bych byl zcela soukromě ochoten porušení presumpce neviny policistům odpustit, protože by bylo vyváženo prospěchem všech těch, kteří se díky včasnému varování vyhnuli nastražené pasti.
Údajní pachatelé připravovaného atentátu na Sabinu Slonkovou jsou ve vazbě. Nikomu již neublíží a není tedy důvod varovat před nimi další možné oběti předčasným uvolněním informací z vyšetřování. Naopak, mají-li další spolupachatele, o nichž policie dosud neví, ti dostali právě včas upozornění, že mají rychle zmizet a zamést stopy. Právě proto nechápu, jakému účelu slouží zřejmé porušení čl. 10 odst.(1) a čl.40 odst.(2) Listiny základních práv a svobod zveřejněním plných jmen domnělých pachatelů a spousty podrobností již ve fázi přípravného řízení. Doufejme, že policie ví, co dělá, když tak bezstarostně občanská práva podezřelých, a že jí obstarané důkazy proti Karlu Srbovi a jeho komplicům jsou nezpochybnitelné. Jsou zde ovšem varovné příznaky, které sice s velmi nízkou mírou pravděpodobnosti, ale přece jen naznačují, že vše může být jinak. Amatérizmus konání obviněných je totiž nápadný a vyznívá ve prospěch tvrzení Karla Srby, že vše je jen výsledek zpravodajské hry proti němu. Představme si pro lepší pochopení závažnosti porušení presumpce neviny policií, že by podezřelí byli nakonec zproštěni viny. Mohli by pak například právem stíhat náměstka policejního prezidenta Miroslava Antla pro trestný čin pomluvy kvůli jeho vystoupení v pořadu ČT "Dobré ráno" ve středu 24. července. Patrně by dosáhli jeho odsouzení a ukončili tak jeho slibnou kariéru.
Porušení presumpce neviny policií má v tomto případě daleko větší dosah než "pouhé" ostouzení domnělých pachatelů, na které zatím ze zákona musíme pohlížet jako na nevinné. Vzhledem k postavení Karla Srby jsou totiž nepřímo zasaženi další lidé a zájmy. Zpráva o odhalení příprav vraždy posloužila především jako záminka k hysterickým útokům na Jana Kavana, předsedu Valného shromáždění OSN. To je ovšem jeden z nejúčinnějších možných prostředků k zostuzení ČR v očích světové veřejnosti s následným možným zhoršením našich vyhlídek na brzké přijetí do Evropské unie. Lze si také představit, že takto vyvolaný spor o Kavana by mohl ovlivnit vztahy uvnitř vládní koalice až do té míry, že by to ohrozilo přiznání důvěry vládě sněmovnou se všemi z toho plynoucími důsledky. Ani původci policejní indiskrece si nemohou být jisti, že se tento skandál nedotkne jejich kariéry, protože v právním státě by neúcta policistů k ústavním principům neměla být mlčky snášeným "vydrženým" právem. Zveřejnění jmen účastníků spiknutí proti Sabině Slonkové je přitom úplnou maličkostí ve srovnání s těžkým trestem, který je možná čeká, sotva tedy bylo samoúčelné. Možné následky předčasného uvolnění informací o pachatelích pro další osoby a zájmy jsou daleko závažnější. Je tedy otázkou, zda cílem údajně připravovaného zločinu byla skutečně Sabina Slonková či spíše vyvolání některého z výše zmíněných nežádoucích jevů.
Příprava atentátu na novinářku je ovšem strašným zločinem, který musí být pečlivě vyšetřen a tvrdě potrestán. Bylo by však smutné, kdyby zmařený pokus o individuální trestný čin kvůli policejní informační nekázni, senzacechtivosti médií, hysterii, špatně potlačovaným animozitám, závisti a politické rivalitě přerostl v příčinu politických otřesů.
