Při cestě vlakem měli vězni obrovskou žízeň. Mnozí z nich se zoufale snažili dosáhnout rukama přes malé zadrátované okénko na sníh na vagonu.
Vasil Coka v roce 1945 po návratu z nemocnice.
"Měl jsem s sebou dřevěnou lžičku. Tou jsem si vždycky škrábal ze skla okýnka jinovatku. V dobytčáku nás bylo plno, a jak jsme dýchali, tak se v té zimě srážela vlhkost v jinovatku, kterou jsme hasili žízeň," vzpomíná dnes osmaosmdesátiletý Coka, který se po tříletém věznění v gulagu dostal do 1. československé samostatné brigády, s níž se zúčastnil bojů o Kyjev, Vasilkov, Žaškov, Rudu, Bílou Cerkev a Duklu.
Vasil CokaNarodil se 18. dubna 1923 v Dulově na Podkarpatské Rusi. V roce 1927 rodina odešla do Francie, v roce 1935 se ale musela vrátit zpět na Podkarpatskou Rus, kterou v roce 1939 obsadili Maďaři. |
Teď Vasil Coka figuruje jako jedna z desítky osobností protinacistického a protikomunistického odboje, které ostravský historik Vojtěch Vlček zahrnul do své nové knihy rozhovorů Totalitám navzdory.
"Smyslem knihy je ukázat podobnost obou totalitních režimů - nacismu a komunismu. Není jistě náhoda, že většina z dotazovaných osobnostní byla pro obě totality nepohodlná," říká historik.
Třináct let za převádění lidí přes hranici
Také Vasil Coka, který žije v Příboře na Novojičínsku, zažil útrapy nejen za nacismu, ale i komunismu. Tento týden o nich vyprávěl v ostravské Fiducii, kde se konal křest Vlčkovy knihy. Zúčastnil se ho i František Zahrádka, další z osobností zpovídaných v knize.
Zatímco Vasil Coka, který se dostal do gulagu za to, že spolu s kamarádem na začátku války nepovoleně přešel hranice Podkarpatské Rusi do Sovětského svazu, František Zahrádka dostal od komunistů dvacet let vězení za to, že po únoru 1948 převáděl perzekuované lidi na Šumavě přes hranice.
Ve vězení nakonec strávil třináct let. Většinu z nich pracoval v uranových dolech.
Zahrádka pracoval v uranových dolech
Přes hranice terénem, který coby skaut dobře znal, převedl nejméně čtrnáct lidí. Největší skupinu sedmi osob 18. června 1949. "Vesnice jsme většinou obcházeli. Museli jsme často postupovat přes les a různým terénem, nemohli jsme si vybírat," vzpomínal na taktiku během přechodů František Zahrádka.
František ZahrádkaNarodil se 30. října 1930 v Děčíně. Rodina se často stěhovala. Už za války jeho příbuzní zažili nátlak nacistů kvůli tomu, že pomáhali ruským uprchlíkům. |
Zatkli ho 3. září 1949 a po pobytu ve vazbě ho postavili do čela dvacetičlenné skupiny Zahrádka a spol. Ani po propuštění z vězení ale pro Zahrádku útrapy neskončily. Během věznění na Příbramsku mu zemřeli rodiče, takže se neměl po svém propuštění kam vrátit.
Proto nastoupil zpět do uranových dolů v Příbrami, kde pracoval jako důlní elektrikář až do odchodu do důchodu v roce 1981," píše v knize Totalitám navzdory Vojtěch Vlček.
Útrap nelitují, nezachovali by se jinak
Ani Vasil Coka to neměl za komunismu snadné, a to přesto, že byl hrdinou Svobodovy armády. Poté, co se vyléčil z těžkého zranění, které utrpěl v květnu 1945, se dočkal vojenských poct.
Později ho ale tehdejší mocipáni trýznili kvůli jeho kritickým názorům vůči režimu. Na čas ho komunisté přinutili vstoupit do strany, z níž ho ale v roce 1971 znovu vyloučili. Musel opakovaně střídat zaměstnání, jeho dětem byly omezovány možnosti studia.
Přestože hrdinové zpovídaní v knize zažili tvrdý útlak ze strany režimu, na autorovu otázku, zda nelitovali, že do odboje šli, odpověděli: "Ne. Kdybychom byli mladí, šli bychom do toho zase." Mezi desítkou zpovídaných osobností jsou kromě Vasila Coky a Františka Zahrádky třeba i Antonín Husník nebo Jiří Zenáhlík.
