Proč tradiční levice opouští českou politiku, která je přitom vlastně celá levicová? V čase 100. výročí osudového rozkolu v sociální demokracii není od věci se rozhlédnout, co kromě zmírajícího sociáldemokratismu a komunismu dnes vlastně tvoří českou levici, píše mediální analytik Štěpán Kotrba.
Nemá smysl připomínat události, které vedly v prosinci před sto lety k rozkolu široce rozkročené československé dělnické sociální demokracie, radikalizaci členstva a posléze v květnu 1921 i ke vzniku komunistické strany. Tehdy také existoval sílící a neřešitelný rozpor mezi „žluťáckým“ (čti státotvorným, „evolucionistickým“) buržoazně demokratickým vedením a daleko „revolucionističtější“ dělnickou členskou základnou. Milionovou demonstraci, deník Rudé právo a prosincovou generální stávku, známou také jako „boj o Lidový dům“, vyvolala odštěpená levicová frakce strany v čele s Bohumírem Šmeralem. Stávku se podařilo utlumit až vyhlášením stanného práva za pomoci vojska. A to byl půl roku předtím sociální demokrat Vlastimil Tusar ještě předsedou vlády… Strašná politická neschopnost.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel
