Poslechněte si celý rozhovor se generálem Michailidisem v Kontextu:
Helsinský výbor, který sleduje situaci ve vězeňství, v poslední zprávě uvedl, že systém neplní efektivně účel trestu, ale slouží především k izolaci odsouzených a zajištění základních potřeb jako ubytování, strava či ošacení. Preventivně však nepůsobí.
„Výboru jsme umožnili navštívit deset věznic, zpráva je pro nás cennou zpětnou vazbou. Ano, vězeňství musíme posunout dál, jeho reforma je nedokončení a trvá téměř 200 let,“ připouští generální ředitel Michailidis.
„Těžko hovořit o reformě, protože systém je nastavený správně tak, aby odborní zaměstnanci měli možnost efektivně pracovat s lidmi, kteří se mezi nás vrátí po výkonu trestu a budou našimi sousedy a potkáváme je běžně v životě,“ dodal.
Simon Michailidis (52)
|
Recidiva v Česku dosahuje 70 procent. Řada lidí se tak vrací dvakrát i třikrát za mříže.
„Potřebujeme rozvoj vězeňství i dalších institucí, které jsou spojené se sankčním systémem. Společnost musí přestat brát odnětí svobody primárně jako odplatnou záležitost,“ zmínil šéf věznic.
Podle něj by se tresty měly vnímat jako možnost začít znovu a dobře, aby odsouzený člověk už nikomu neškodil, včetně sebe.
„Když uvádíme sedmdesátiprocentní recidivu, tak bychom k tomu měli ale poctivě říct, že české statistiky vykazují jako recidivistu každého, kdo se během svého života vrátí do vězení. Takto to není v naprosté většině evropských zemí a v některých státech USA, kdy pokud se člověk vrátí do vězení po dvou či pěti letech na svobodě, je znovu považován za poprvé uvězněného, proto ty čísla z těchto zemí jsou trošku jiná,“ upřesňuje.
Česko: 180 vězňů na 100 tisíc obyvatel
V Česku podle Michailidise připadá 180 vězňů na 100 tisíc obyvatel. „Velmi nahlas upozorňujeme, že není normální, aby ve vyspělé zemi, velmi bezpečné zemi, byly tak vysoké počty vězněných lidí na sto tisíc obyvatel. A jsem přesvědčen, že nižší počet vězňů by nijak neovlivnil bezpečnost, pokud se udělá dobře, profesionálně a poctivě,“ je přesvědčený šéf věznic.
Za příklad dává Švýcarsko či Rakousko, které nejsou výrazně nebezpečnější než Česko, přesto počty trestanců mají nižší. „Celá řada vězněných, kteří u nás jsou trestáni vězením, by v jiných zemích dostali jiný a účinný trest,“ říká Michailidis.
Počty vězňů v Česku začaly stoupat v roce 2021 a trend pokračuje. Zatímco v roce 2022 přibyly za celý rok přibližně čtyři stovky vězňů, v roce 2023 už se za mřížemi ocitlo 640 lidí. V květnu si trest odpykávalo 19 747 lidí. Celková kapacita českých věznic je na 98 procentech, ale například ve Znojmě je to už 119 procent. Jak je to možné a co to znamená. Jsou na celách určené pro dva vězně po šesti?
„To určitě ne. Věznice jsou rozděleny na dva základní typy. S ostrahou, ty se dělí dále na tři stupně zabezpečení a další typ je věznice se zvýšenou ostrahou a ty jsou obsazovány různě. Do typů věznic umisťuje soud, do jednotlivých stupňů zabezpečení Vězeňská služba, podle toho, jak vyhodnotí možná vnitřní i vnější rizika u jednotlivého vězně. Pokud rizika jsou u větší skupiny vyšší, tak se nám zaplňuje jeden z těch stupňů, zatímco jiný stupeň střežení je o něco prostornější,“ říká Michailidis.
Proč otevřené věznice s volným režimem dokáže vězně napravit narozdíl od klasických? Jak to, že jsme od Rakouska-Uherska nepohnuli s reformou? Jak se mají trestat krádeže a neplacení výživného? A změní se něco zlepšením institutu domácího věznění? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
