Aktuální případy sexualizovaného násilí na univerzitách jsou podle Pavly Špondrové nahlášené díky tomu, že oběti z tohoto prostředí mají větší schopnost postavit se za sebe a najít si konkrétní pomoc. „Pomáhá také kritický pohled na věc. Oběti totiž od pachatelů často slýchají, že si o to říkaly a oběť to běžně přebírá. Pomáhají také právě ombudsmani,“ vysvětlila Špondrová.
Poslechněte si celý rozhovor s ombudsmankou FFUK Špondrovou v Kontextu:
Oběti sexualizovaného násilí se poté, co o svém zážitku začnou mluvit, setkávají s reakcemi okolí typu „vyzývavě se oblékala, může si za to sama“. Co to ale dělá se samotnou obětí?
Pavla ŠpondrováPrávnička, socioložka, politoložka. Ombudsmanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pochází z Brna, kde vystudovala tamní Masarykovu Univerzitu. Pracovala na Úřadu vlády v Sekci pro lidská práva, během českého předsednictví v roce 2009 vyjednávala za EU v Radě Evropy nebo OSN. Dlouhodobě spolupracuje s neziskovým sektorem (např. Liga lidských práv, Fórum 50 %, Otevřená společnost) a Akademií věd (např. NKC-Gender a věda, Sociologický ústav AV ČR nebo genderová studia Fakulty humanitních studií UK). Účastní se jednání poradních orgánů vlády či školí v oblasti lidských práv a rovného zacházení. |
„Prožitky poškozených jsou pod strašným drobnohledem a zkoumá se, kdo je ta ‚správná oběť‘. Skoro bychom si měli přát, aby měla za sebou traumata a několik pokusů o sebevraždu, aby se dalo dobře prokázat, že tím činem trpí. Ale tato zranění jsou psychická, nemají fyzický projev,“ říká ombudsmanka.
V některých případech se ovšem stává, že psychické trauma přejde i do fyzického projevu. „Je zdokumentováno několik případů, kdy se objevil atopický ekzém nebo oběti měly problém s krevním obrazem. Šlo o projev potlačeného traumatu. Tito lidé nechtějí být terčem následných reakcí ‚jestli si to nevymyslela‘, proto o tom často nemluví. Ale nevím o tom, že bychom někdy byli svědky případu, který by došel až k soudu a tam se zjistilo, že si to oběť vymyslela,“ upozornila.
Případ Feri
Po téměř roce se k soudu dostává případ Dominika Feriho, kterého obvinilo několik dívek ze znásilnění. „Zpočátku to nebylo úplně šťastné. Bylo hodně pochybností a rezervovaných reakcí o tom, zda nejde o nástroj politického boje. Přitom téma jeho zacházení se ženami bylo veřejném tajemství. Studovala jsem v Brně a nejsem tolik napojená na pražské kruhy, tak jsem se o tom dozvěděla ještě předtím, než věc prošla médii,“ hodnotí reakci široké veřejnosti právnička.
20. srpna 2021 |
Šlo podle ní o tak masivní a závažnou věc, že po čase i ti, kdo kauzu zpochybňovali, s tím přestali. „Feri to ani moc netajil, těžko to mohlo dopadnout jinak,“ připomíná Špondrová.
Na případy znásilnění a podobného násilí se vztahuje promlčení lhůta. Některé případy se tak, i když se oběť ozve, k soudu ani jinému potrestání nedostanou. „Legislativně to upravit jde. Vydali jsme s autorským kolektivem knihu Mužské právo a do jeho druhého dílu píše Daniel Bartoň (specialista na oběti trestné činnosti, pozn. red.) článek právě na téma promlčení těchto trestných činů, které zasahují do sexuální oblasti a navrhuje i mechanismy, jak zákony upravit,“ připouští právnička.
Upozorňuje, že lidé mají pocit, že právo je neutrální nástroj k prosazování spravedlnosti. „Jenže ono to tak není. Jeho základy byly tvořeny už v římském právu, je konzervativní a jen pro určité typové situace. Třeba otázky krajní nouze či nutné obrany,“
„Existují případy dlouhodobého domácího násilí, kdy se oběť v pudu sebezáchovy pokusí násilníka zbavit. A to tak, že vezme nůž. Pro soud je složité toho člověka vyvinit, že byla v krajní nouzi, ze které se nemohla dostat jinak a že to byla obrana, která by měla vést k beztrestnosti. Protože jinak bychom trestali oběť. Na to není právo připravené. Ale až poslední dobou se tato témata dostávají do debat a určitě bude potřeba právo měnit,“
Proč čeští soudci trestají znásilnění jen podmínkou? Co je špatně s definicí znásilnění? Jakou roli při znásilnění hraje „zamrznutí“? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
