Poslechněte si celý rozhovor s Českým elfem Kartousem v Kontextu:
„Zrušení pozice zmocněnce je promarněnou příležitostí,“ myslí si Bohumil Kartous, který chabé výsledky práce Michala Klímy vyčítá vládě, která mu neposkytla podmínky pro naplnění jeho úkolů.
Obává se, že přesunutí agendy dezinformací pod poradce pro bezpečnost Tomáše Pojara bude znamenat, že řešení fake news zůstane „u ledu“. „Rejstřík jeho zájmu je široký a je otázka, zda to bude jeho priorita,“ říká Kartous.
Bohumil Kartous (1977)Aktivista, vysokoškolský učitel, publicista, expert na vzdělávání. Zabývá se reformací školní výuky. Od listopadu 2018 se angažuje jako mluvčí Českých elfů, kteří monitorují trendy české dezinformační scény. Mezi lety 2005 a 2014 pracoval ve společnosti Scio. Od roku 2020 do 2022 zastával pozici ředitele Pražského inovačního institutu. Loni v červnu navrhla dozorčí rada jeho odvolání z funkce kvůli netransparentnosti hospodaření. Kartous po dohodě sám odstoupil. Vystudoval Fakultu sportovních studií na Masarykově univerzitě, pak postgraduálně i Fakultu sociálních věd UK v Praze. |
Vládou neschválený akční plán obsahoval návrh nástroje, který by měl umožnit blokovat webové stránky za předpokladu, že se dopustily zveřejnění dezinformací.
Pro pedagoga a mluvčího Českých elfů nemá problém vypínání dezinformačních kanálů jednoduchou odpověď, ale je podle něj jasné, že pokud by právní rámec efektivně zamezoval šíření pomluv, lží a nepravd proti skupinám obyvatel či osobnostem, nebyl by takový nástroj potřeba.
„V situaci, kdy je podobně jako během války na Ukrajině, ohrožena bezpečnost, by měl mít stát zákonné prostředky obhajovat veřejný zájem. Tento model ale musí mít kontrolní mechanismus, který zabrání zneužití a bude možné zkoumat, zda stát rozhodl správně,“ uvádí Kartous.
„Můžeme si říkat, že je to těžké anebo to podrobit omezením, ale dokud to nezkusíme, tak se nedozvíme, jestli to funguje,“ říká s odvoláním na zneužívání svobody slova a paralyzované legislativy dezinformátory.
Akční plán, který pouze v hrubých obrysech protekl do médií, řešil i finanční podporu „správných“ médií pomocí grantů v hodnotě přes sto milionů korun. Unie vydavatelů varovala před zneužitím tohoto systému ve stylu, jaký předvedl Viktor Orbán v Maďarsku. „Je dobré mít se na pozoru před tím, jak stát hodlá financovat zdroje informací, ale maďarská situace je zcela odlišná,“ upozorňuje Kartous.
Zatímco Orbánova strana Fidesz ovládla maďarskou politiku a poté média skrze skupování vydavatelů do „nadačního fondu“ přes spřízněné podnikatele, zde se bavíme o systému, který by při splnění podmínek mohl pomoct všem médiím. „Pro celostátní noviny by to asi byly drobné, ale pomohlo by to regionálním médiím, protože jejich ekonomický model fungování je dnes velmi nestabilní,“ míní. Kartous to nazývá „funkční informační infrastrukturou“.
„Já nechci, abychom se snažili do detailu eliminovat dezinformace, ale zkusme to do takové míry, aby nás neohrožovaly. Pak mohou být všichni spokojeni a politici se mohou poplácat po zádech a říct, že něco udělali,“ uzavírá Kartous.
Kde se mají inspirovat politici v podobě boje s fake news? Co vláda dělá špatně ve strategické komunikaci, jedné ze zbraní proti dezinformacím? Proč věříme nesmyslům více než Finové? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
