Pilulku v ČR již několik let prosazují někteří gynekologové. Jejich důvody však nejsou ani tak medicínské, jako spíše osobní. Žádný gynekolog neprovádí výkon potratu rád.
Má-li pod svým vedením lékaře s dosud nižším dosaženým stupněm odbornosti, převede zpravidla tyto zákroky mezi jeho odpovědnosti.
Smrtící pilulka RU-486 je však vynález, o který stojí za to usilovat! Zbaví totiž lékaře nutnosti přímo se na ukončení života počatého dítěte prakticky svýma rukama podílet.
RU-486 v principu slouží jako chemický potratový prostředek.
Kromě toho, že odejme dítěti výživu, kterou získává z děložní výstelky, způsobí děložní kontrakce, které mrtvý zárodek vypudí porodními cestami. Proč máme v naší společnosti prosazovat další způsob provádění umělého potratu, když – snad opravdu – platí neustále naléhavé volání po tom, aby potratů bylo co nejméně? Neměla by místo nových způsobů, jak se zbavit nenarozeného dítěte, spíše existovat snaha o rozšíření možnosti pomoci ženám, které zůstaly na rozhodování samy? Od odborníků se většinou dozvídáme, že potrat je výkon zanedbatelný, bezpečný a zdraví neškodný. Výkon bez následků a rizik. Když se nyní diskutuje o RU-486, dozvídáme se, že je žádoucí, aby byla pro české ženy dostupná, neboť výkon miniinterrupce či interrupce je rizikový, může přinést celoživotní následky a násilné otevření porodních cest může ženě způsobit dokonce smrt.
Nemohu si pomoci, takovou argumentaci považuji za hrubě účelovou.
Jak ženám ve skutečnosti RU-486 pomůže? Podobně jako gynekologové volající po způsobu, který by je zbavil nechutného výkonu, ani matky nechtějí primárně volit interrupci jako řešení své situace.
Zpravidla ji volí tehdy, kdy jim chybí jiná alternativa. Jsou to právě lékaři, kteří se kromě rodiny dozvědí, že žena má s těhotenstvím potíž. A tak se domnívám, že by právě oni místo otázky "A chcete si to nechat?" měli nabídnout ženě kontakty, kde mohou najít pomoc. Místo osvojení si znalostí tohoto typu však deset let pracují na tom, aby dosáhli registrace preparátu, který by je zbavil odpovědnosti a možná i pocitu špatného svědomí.
Jde nám opravdu v otázce umělých potratů (alespoň) o ženu? Zavedený názor říká, že je to žena, kdo má rozhodnout o způsobu řešení situace.
Praxe je od teorie odlišná. Žena, které se život zamotal nečekaným těhotenstvím, se dost často rozhodne pro potrat právě proto, že je na rozhodnutí sama. Že nenašla oporu v partnerovi, který se naučil schematický vzoreček: problém v těhotenství = žena nechť se rozhodne sama. Tento vzorec však nemůžeme analyzovat jako úctu ke svobodě ženy, ale jako mytí si rukou před odpovědností postarat se o druhého, když to potřebuje.
 Lékař ukazuje lidské embryo, které bylo vyjmuto v Šanghaji z jater těhotné ženy. Na celém světě bylo zatím zaznamenáno pouze 14 případů, kdy se plod vyvíjel v játrech. (5. srpna 2004) |
