Když se v neděli rozplýval do kamer diskusního pořadu České televize, člověk by v něm vůbec nepoznal autora zlostné esemesky, která koncem minulého týdne přistála v mobilu mého kolegy Ondřeje Šťastného.
"Je to absolutně nedůstojné. Buďte tak laskav a omluvte se mně," psal. Pražský primátor tak reagoval na dotazy kolem svého podezřele levného bydlení. To když kolega zjistil, že si Bém pronajímá prvorepublikovou vilku o rozloze 140 metrů čtverečních se zahradou v pražských Vokovicích za pouhých 22 tisíc korun měsíčně.
Vlídného domácího primátorovi přitom dělá pražský developer Zbyněk Kareš. V neděli už po emocích v jeho tváři nebylo ani památky. "Objednal jsem si posudek od Asociace realitních kanceláří a ta mi potvrdila, že platím tržní nájem. Koho jiného se mám zeptat?" odpovídal Bém v televizi s ukřivděným úsměvem.
Má pravdu. Platí tržní nájem, protože jakýkoli nájem, který nepodléhá státní regulaci, se nazývá tržním. Jenže ten jeho tržní nájem je podezřele nízký a na skutečném trhu se taková nabídka nevyskytuje.
Otázky typu, co za to asi Karešovi, který s partnerem staví bytové domy v pražských Modřanech, slíbil, si tak Pavel Bém podpisem nájemní smlouvy přivodil sám.
Statkář Kareš
Jeho televizní výstup mi připomněl dětskou knížku Honzíkova cesta, oslavující socialistickou kolektivizaci. Soudružka učitelka nám tehdy na jejím příkladě vysvětlovala svůj pohled na socialismus.
"Statkáři měli tolik půdy, že ji nedokázali sami obhospodařovat, navíc by nikdy nesnědli všechnu tu úrodu. Takže se ta půda dala všem, aby měli co jíst všichni. I lidé, kteří neměli nic. Jako Honzíkův dědeček a babička," vyprávěla.
Možná Pavel Bém se Zbyňkem Karešem také takovou hodinu češtiny absolvovali. A teď na vlastním příkladě zkoušejí budování socialismu s lidskou tváří v praxi.
Okolnosti by tomu odpovídaly: podnikatel Kareš neví, co se svými pěti domy. Primátor Bém zase nemá kde bydlet. A protože je Kareš bohatý, uvědomí si, že další peníze nepotřebuje, a chudému Bémovi nabídne bydlení pod cenou.
Nový příběh – tentokrát by se mohl jmenovat třeba Pavlíkova cesta – má jediný háček. K jiným nebydlícím Pražanům zatím Zbyněk Kareš tak shovívavý není.
Bém dělá moc dobře, že si od Kareše vilu jen pronajímá, místo aby ji od něho koupil. Za dvaadvacetitisícové nájemné by si u svého domácího v jeho nové modřanské bytovce koupil s bídou 33 centimetrů čtverečních. Nebo že by se teď Kareš – po úspěšném experimentu s Bémem – chystal slevit i ostatním potřebným?
