Britové a Američané v předposledním roce války útočili s cílem zničit německé zdroje pohonných hmot a také letiště. Na město dopadlo přes 11 tisíc bomb, na Fantovu rafinerii zhruba 1 600 bomb.
"Hlavně druhý nálet ze srpna 1944 byl velmi těžký. Je velmi pravděpodobné, že se u Parama nějaké bomby najdou. Určité procento pum totiž při dopadu selhalo a neexplodovalo," říká historik Jan Tetřev z Východočeského muzea v Pardubicích.
Podle odhadů může v okolí Parama ležet několik desítek pum a výkopové práce plánované na jaro by je mohly odkrýt. Počet lze ale jen odhadovat. (více zde)
Tetřev upozorňuje na to, že ještě dnes, 67 roků po bombardování, jsou místa, kde je práce pum dobře čitelná. "Je to hlavně za hypermarkety Albert a Obi. Tam je hned několik kráterů," uvedl historik.
První nálet byl fiasko
První skutečný dotek letecké války dopadl na Pardubice po půlnoci 22. července 1944. Nad městem se objevily britské bombardéry, které měly za úkol zlikvidovat dnešní Paramo. Záměr se však hrubě nezdařil.
"Britové se při nočním náletu netrefili. Značkaři, kteří měli označit cíl světlicemi, vyhodili světlice buď příliš brzo, nebo pozdě a tak označili prostor mezi Chrudimkou a dnešní věznicí. Štěstí pro Pardubice bylo, že v té době bylo dané místo málo osídlené. Přesto po zásazích čistě civilních objektů a věznice zemřelo 43 lidí," popisuje nálet Tetřev.
Prvního nepodařeného náletu na Paramo využili Němci k propagandistické tryzně na náměstí.
Německá propaganda si samozřejmě útok na civilisty nenechala ujít. Na Pernštýnském náměstí za účasti zástupců wehrmachtu i gestapa uspořádala velkolepou tryznu, jež měla vybudit české obyvatelstvo k odporu vůči spojencům. "Městem projížděla spousta pohřebních vozů,Němci z toho udělali velkou parádu," říká Tetřev.
Rafinerie padla až na třetí pokus
Jenže před Američany a Brity tak stále zůstával nesplněný cíl - rafinérie stále vyráběla naplno. To se změnilo po poledni 24. srpna, kdy proběhl druhý a zároveň největší a hlavně nejtragičtější nálet na Pardubice a okolí.
"Američané vyslali nad město přes 200 bombardérů, které stejně jako předtím Britové přiletěly z Itálie. Byly rozděleny do dvou skupin. První, "létající pevnosti" B-17, útočila na letiště. Stroje B-24 Liberator shazovaly pumy na rafinérii. Nálet byl součástí velké celoevropské akce spojenců, která totálně rozložila německou vzdušnou obranu. I proto mohl být nálet velmi přesný. Bombardéry nebyly obtěžovány stíhačkami. Hned první dvě vlny závod zlikvidovaly," uvedl historik.
Trosky Fantovy rafinerie (dnešní Paramo Pardubice) po náletu
Jenže tím problémy drtivé většiny obyvatel Pardubic teprve začínaly. Rafinerie po těžkých zásazích začala pochopitelně silně hořet. Z továrny stoupal tak hustý dým, že piloti dalších bombardérů město nemohli vidět. Kvůli tomu svůj náklad vysypali opět na civilní obyvatelstvo v centru města.
"Zasáhli prostor dnešní Palackého třídy, staré nádraží, Nerudovu ulici a vlastně všechny ulice kolem náměstí Legií. Při náletu na letiště, které bylo zničeno včetně letadel, byly zasaženy také Popkovice a Svítkov. Existuje dokonce záznam, že při odletu bombardérů byla náhodně zasažena i Chrudim, kde byli také mrtví," řekl Tetřev.
Někteří lidé zemřeli i při hašení rafinerie
Pardubice byly po náletu otřeseny. Řada míst se změnila v haldu sutin, ve kterých našlo smrt celkem 213 lidí. Mnoho z nich zemřelo i při hašení rafinerie, která podle dobových záznamů hořela pět dní.
Víc mrtvých než za heydrichiádyCelkem 263 lidí zemřelých po náletech v roce 1944 je více než při heydrichiádě v roce 1942, kdy se masově popravovalo u Zámečku," říká historik Tetřev. |
Němci však na její opravu nahnali velkou část obyvatel města a totálně zničená fabrika začala na konci roku opět produkovat pohonné hmoty. To však trvalo jen do 28. prosince. To nad továrnu opět přiletěli Američané a pro válku definitivně ukončili působení rafinerie.
"To byl chirurgický řez. Bomby dopadaly velmi přesně a tak zemřelo jen sedm lidí. Ovšem továrna byla totálně rozmlácená a do konce války i přes velkou snahu Němců už vyrábět nezačala," dodal Tetřev, podle kterého si lidé silně pamatují hlavně ten druhý nálet.
"Ten první lidi aktivizoval. Do té doby si mysleli, že se jich bombardování, které znali jen z filmových týdeníku, netýká. Po 22. červenci už nikdy nebrali sirény oznamující útok na lehkou válku. Třetí nálet byl takovou selankou. Ovšem ten druhý byl velmi silný a tragický. Ten si pamatuje každý, kdo tady žil," dodal Tetřev.
