Přesně před dvaceti roky však horní část Václavského náměstí v Praze přetínal kordon příslušníků zásahové jednotky Veřejné bezpečnosti s bílými plastovými helmami a obušky v rukou.
Pomocníky jim dělali členové Lidových milicí, kteří do připravených policejních antonů a autobusů odváděli zadržené demonstranty. Ti sem přicházeli celý týden, série protestů proti režimu odstartovalo dvacáté výročí upálení Jana Palacha 15. ledna 1989. Demonstrace později dostaly název Palachův týden.
Nikdo si to zřejmě neuvědomoval, ale právě v lednu 1989 se ukázalo, že komunisté svůj režim už dlouho neudrží. "Zásah policistů a milicionářů byl mimořádně brutální. Mnohem víc než ten, který se odehrál v listopadu 1989. Vedení strany si myslelo, že protesty jednoduše umlátí," říká dnes jeden z aktérů demonstrací Stanislav Devátý.
Nepodařilo se, režim o deset měsíců později stejně padl - a Václavské náměstí se mohlo proměnit do dnešní podoby.
Policisté mlátili lidi, strana řešila úklid chodníků
Stanislav Devátý se na Václavské náměstí vypravil před dvaceti roky jako člen Charty 77.
Původně se zde měl odehrát poklidný pietní akt. Jenže brutální zásah policejních mlátiček neskončil tak, jak vedení Komunistické strany Československa čekalo.
Příslušníci Bezpečnosti a milicionáři sice zbili stovky lidí a nechali předvést hlavní představitele opozičních skupin, druhý den se ale lidé na Václavském náměstí sešli znovu.
"Komunističtí papaláši to jednoduše podcenili. Když jsme po převratu četli záznamy z jejich jednání během Palachova týdne, tak řešili všechny možné blbosti. Třeba to, jak někde uklízí chodníky. To, že lidé čím dál víc protestují, je moc nezajímalo," vzpomíná Devátý.
Ve středu se tak v centru Prahy sešlo už kolem pěti tisíc lidí. Policisté tentokrát jen přihlíželi. Jako by si šetřili síly na čtvrtek, kdy byl jejich zásah podle pamětníků nejbrutálnější.
"Režim sice navenek ukazoval, že s opozicí vyjednává. Ale zásahy policistů ukázaly, že komunistická strana ve skutečnosti žádnou společenskou diskusi nepřipouští," říká historik Petr Blažek z Ústavu soudobých dějin Akademie věd.
Účastníci lednových demonstrací i historici se shodují, že protesty během Palachova týdne předznamenaly pád komunistického režimu.
Devátý tvrdí, že tisíce lidí se konečně přestaly bát, přestože jim hrozilo zbití a potíže v zaměstnání. Stejně mluví i historik Blažek.
"Komunisté znervózněli, netušili, co si mají s protesty počít. Zároveň začala opozičním skupinám narůstat podpora u veřejnosti, protože policisté zmlátili na demonstracích i ty, kteří s protesty neměli nic společného," dodal Blažek.
Leden 1989Co se tehdy dělo v Praze
Přestože proti demonstrantům tvrdě zasahovala SNB a Lidové milice, svou nespokojenost projevovaly každý den tisíce lidí. Jejich počet vládnoucí moc záměrně podhodnocovala. Demonstrace odstartoval brutální zásah proti ohlášenému pietnímu aktu představitelů Charty 77 a dalších opozičních iniciativ ke dvacátému výročí smrti Jana Palacha. Protestů se mimo jiné účastnil Václav Havel nebo Alexandr Vondra. Od neděle 15. ledna do pátku 20. ledna 1989 demonstrovaly každý den na Václavském náměstí v Praze tisíce lidí. Policie je rozháněla slzným plynem a vodními děly. Řada lidí utrpěla zranění, na 1 400 osob bylo zadrženo. Za postup proti demonstrantům byli později odsouzeni tři vysocí představitelé někdejšího federálního ministerstva vnitra. Po revoluci přiznaly bývalé stranické špičky, že síla protestů vládnoucí moc šokovala. Někdejší generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš v prosinci 1989 řekl: "Hodnotili jsme lednové události jako mimořádně závažné a mysleli jsme, že nic horšího se už nemůže stát." (vel, ČTK) |
Jako Palachův týden historici označují třetí lednový týden roku 1989, který otřásl komunistickým režimem v Československu. Pietní akt k výročí smrti Jana Palacha, který se 16. ledna 1969 upálil na protest proti nastupující normalizaci, se změnil v nejsilnější protest proti komunistické moci od konce šedesátých let. Tehdy a nyní: osobnosti Palachova týdne
Stanislav Devátý
Signatář Charty 77, které dělal rok mluvčího. Zároveň patřil mezi členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1989 se mu podařilo dostat ke hřbitovu ve Všetatech, kde je Jan Palach pochovaný. Ve stejném roce se opakovaně ocitl ve vazbě, za akce proti režimu mu hrozilo dvacetiměsíční vězení. V devadesátých letech vedl Bezpečnostní informační službu, nyní je úspěšným advokátem.
Alexandr Vondra
Před pádem komunismu byl aktivní v disidentském hnutí, v roce 1989 byl mluvčím Charty 77. Byl jedním z autorů petice Několik vět a patřil i mezi vydavatele samizdatového časopisu Revolver revue. I on byl za své aktivity uvězněn. Po listopadu 1989 radil prezidentovi Václavu Havlovi, byl prvním náměstkem ministra zahraničních věcí a nakonec několik let působil v diplomacii. Nyní je místopředsedou vlády pro evropské záležitosti.
John Bok
Patřil mezi disidenty a účastníky demonstrací v roce 1989. Kvůli svým politickým názorům byl sledován Státní bezpečností a několikrát se dostal i do vazby. Po listopadu 1989 několik let pracoval ve státní správě. V roce 1994 založil spolek Šalamoun, který sleduje některé případy projednávané před českými soudy. Dnes je předsedou spolku. Pětkrát kandidoval neúspěšně do Senátu.
