A zveřejněné přátelskoobchodní hovory mezi bývalým primátorem Pavlem Bémem a jeho "mazánkem", bohatým podnikatelem Romanem Janouškem, zlobu dále ohromně podporují. (O zjevně zvláštním, mírném policejním zacházení s Janouškem po jeho opilecké dopravní nehodě nemluvě.)
Hněv by zde byl i tak kvůli politice vládních úspor. Vzhledem k tomu, co neblahého se děje v jiných ještě více zadlužených zemích, nelze snahu o nižší dluh státu odmítnout: byť se dá vážně diskutovat, zda kroky kabinetu dopadají stejně na chudé i bohaté či zda neničí ekonomický růst.
Tento hněv by mohl být ještě relativně normální, či spíše pro vládní koalici zvládnutelný - kdyby se neobjevil druhý zdroj zloby, symbolizovaný právě hovory Béma a Janouška. Tento zdroj činí obtížným snahy o vládní úspory respektovat. Činí totiž politickou vrstvu, která o úsporách rozhoduje, nedůvěryhodnou.
Těžko můžeme vyčítat člověku, že si říká: Jak od nás mohou chtít oběti? Vždyť za jejich asistence jejich kumpáni a kamarádi čachrovali a veřejné rozpočty, tedy peníze nás daňových poplatníků, za korupčních okolností zjevně vysávali?
Sotva skončila první část soudu s Vítem Bártou a možným uplácením vládních Věcí veřejných, dostaly se na světlo hovory bývalého prominentního politika ODS. A až odezní, začne druhý díl soudu s Bártou. Jak může v tomhle cirkusu někdo vládě věřit?
Co hůře - skandál s hovory Béma a Janouška nedopadá jen na vládu. Ničí důvěru v českou politiku jako takovou. Příznačně se v odposleších mluví o jistém významném politikovi sociální demokracie coby prima kumpánovi. Příznačně se včera politické vedení Všeobecné zdravotní pojišťovny rozhodlo neřešit podivné chování, o němž se také v odposleších mluví: zástupci ČSSD chtěli odvolání jednoho pohlavára pojišťovny, druhého zase tak moc ne...
Z některých výroků lze usuzovat, že politiky včetně sociálních demokratů opravdu upřímně trápí ne obsah hovorů, ale otázka, kdo odposlechy "pustil". Jistě je putování nahrávek v tomto případu důležité, avšak politici je formují do svého vidění světa, kde se vůbec nic neděje bez konspirace. Že třeba v příběhu existuje náhoda nebo lidé, kteří prostě jen něco nepovažují za správné, je zjevně ani nenapadne. A své spiklenecké vize pouštějí na veřejnost.
Vzniká tak nyní v Česku nebezpečná směs hněvu a víry ve všeobecné spiknutí. Kdyby se jí chopil nějaký nový, opravdový populista, politická třída by možná zažila slušný mazec.
