Odchod sovětských vojsk z Československa v letech 1990 a 1991.

Odchod sovětských vojsk z Československa v letech 1990 a 1991. | foto: Dana Kyndrová, z knihy Odchod sovětských vojsk (Kant, Praha 2003)

Když odcházeli sovětští vojáci, na jižní Moravě jim chtěli dát dárkové balíčky

  • 305
Přesně před 27 lety, 27. června 1991, opustil československé území poslední sovětský voják, generál Eduard Vorobjov. Ještě před ním překročily české hranice i tisíce sovětských tanků, letadel a vrtulníků a vzaly sebou mnoho tun munice. Skončil tím téměř čtvrt století trvající pobyt sovětské armády v Československu.

Do osudové noci z 20. na 21. srpna 1968 bylo Československo jedinou zemí východního bloku, na jejímž území po druhé světové válce nezůstali sovětští vojáci. Intervence vojsk Varšavské smlouvy proti reformám pražského jara to však změnila. 

S nimi hranice státu překročil i tehdejší kapitán sovětských invazních sil z Německa Eduard Vorobjov. A právě on se o třiadvacet let později stal posledním oficiálně umístěným sovětským vojákem na území Československa. V té době už jako generál.

V listopadu 1968 opustili zemi vojáci polské, německé, maďarské a bulharské armády, sovětská však zůstala. Formálně do „ukončení konsolidačního procesu“, ale ve skutečnosti bez stanoveného termínu odchodu. 

Téměř okamžitě po 17. listopadu 1989 se tak začal stupňovat tlak na vyhoštění sovětských vojáků ze země. Už 28. listopadu proto vyzval krizový štáb Občanského fóra dopisem Michaila Gorbačova k okamžitému jednání o odsunu sovětské armády z československého území. 

Gorbačov přijal žádost odsunu vojáků s pochopením

O několik dní později přišla od Gorbačova odpověď. „Dozvěděli jsme se, že naši žádost obdržel a přijal s pochopením. Nebyli jsme si sice moc jistí, co to přesně znamená, ale byli jsme rádi, že Gorbačov chápe, že bychom už neradi byli dále okupováni,“ vzpomíná Michael Kocáb, který se po událostech roku 1989 stal vládním zmocněncem pro odsun sovětských vojáků. 

1990: Rusové od nás odvezli i atomové náboje, které tu oficiálně neměli

V lednu 1990 přijalo na Kocábův návrh Federální shromáždění usnesení, které smlouvu vlád ČSSR a SSSR ze dne 16. listopadu 1968 o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk prohlásilo za neplatnou od samého počátku. A stanovilo konečný termín odsunu na konec roku 1990.

Oficiální dohodu o odchodu sovětských vojsk z Československa však podepsali ministři zahraničních věcí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze v Moskvě až 26. února.

Přesun vojáků a techniky nakonec trval rok a půl. Kdyby však záleželo na některých sovětských politicích, trval by mnohem déle a možná by k němu vůbec nedošlo. Začala totiž jednání o konkrétních detailech odsunu. 

Kremelští jestřábi chtěli odsun zastavit, nebo alespoň odložit

Na straně českých vyjednavačů v čele s Kocábem stáli i Gorbačov, Ševardnadze, sovětský velvyslanec v Československu Boris Pankin a také právě generál Vorobjov. „Ten k tomu přistupoval tak, že jsme domluvili harmonogram a považoval za věc cti jej dodržet. Oceňoval, že jsme dokázali udělat státní převrat bez jediné kapky krve, to ho fascinovalo,“ říká Kocáb. 

Jenže proti odsunu stáli takzvaní kremelští jestřábi, většinou sovětští generálové a poslanci výboru pro armádu a bezpečnost, kteří považovali smlouvu o odchodu za Gorbačovův politický omyl, za neuvážené vyklízení pozic a za vzdávání bitvy bez boje. A právě při jednání s nimi přišla Vorobjova pomoc nejvíce vhod. 

Kocáb to popisuje na konkrétním příběhu, kdy delegace těchto jestřábů dorazila do Prahy a Kocába a další československé vyjednavače si přivolala na sovětské velvyslanectví. „Došlo tam k velké roztržce a opět požadovali odsun prodloužit, nebo dokonce odložit. Řekl jsem jim, že se odsun nezpozdí ani o minutu a pokusili se jim vyhrožovat reakcí našich obyvatel na takové rozhodnutí. Jenom se mi vysmáli,“ vypráví pobaveně Kocáb.

První v Evropě. Před 25 lety začala z Frenštátu odjíždět sovětská vojska

Diskuze se podle něj skutečně vyhrotila, načež Kocáb navrhl přivolat generála Vorobjova, který odsunu velel za Sověty. Přijel asi za tři čtvrtě hodiny. „Mezi tím nás zavřeli do nějaké místnosti, nenechali nás ani nikam zavolat,“ říká Kocáb. 

Když ovšem Vorobjov dorazil, vzal  jestřábům vítr z plachet. „Vpochodoval do místnosti a oni na něj hned spustili. On se ale narovnal a řekl, že dokud on bude ve velitelské funkci, tak bude harmonogram dodržen na den a minutu přesně,“ vzpomíná Kocáb. Na to jestřábi rozzuřeně sklapli deskami a odletěli zpět do Moskvy.

Řada sovětských vojáků se neměla kam vrátit

Přitom ani pro Vorobjova nebylo snadné odchod Sovětů obhajovat. „Nejhorší bylo vše vysvětlit rodinám důstojníků. Doma je čekala ‚zelená louka‘. Padesát procent důstojníků nemělo připravené bydlení. Proto bylo velmi obtížné před těmito lidmi uhájit, že od vás musíme odejít opravdu ve stanoveném termínu. Přesto jsme odešli dokonce o maličko dřív,“ vzpomínal Vorobjov v rozhovoru z roku 2011 v Lidových novinách. 

Ve stejnou dobu, kdy sovětská posádka odcházela z Československa, se totiž ze zemí východního bloku do Ruska stahovalo zpět na půl milionu vojáků. Nicméně na dotaz, zda ho mrzelo, že musí odejít, odpověděl Vorobjov, že nikoliv. „Byl to přirozený, spravedlivý proces, ke kterému dalo pokyn naše politické vedení. Řeklo, že vstup vojsk do Československa v roce 1968 bylo rozhodnutí chybné a neopodstatněné,“ uvedl. 

Stejně tak prý nepozoroval ze strany Čechoslováků vůči sovětským vojákům žádné nepřátelství. „To rozhodně nelze říci o Polsku a Maďarsku. Moji kolegové mi vyprávěli, že tam byla situace mnohem horší. Poláci a Maďaři jsou nejen lidé jiného temperamentu, ale hrají zde roli i historické faktory. Nelze říct, že byste mne tady neustále hladili po vlasech. Ale nikdo mne neurážel. Samozřejmě jsem slýchával, že 68. rok byla velká chyba. Že vliv sovětských zásad řízení ekonomiky velmi poškodil československou ekonomiku. Ale nenávist vůči vojákům cítit nebyla,“ dodal. 

Na jižní Moravě chtěli Sovětům dávat na cestu výslužku

Celkem bylo z Československa odsunuto 925 transportů, 73 500 vojáků, 39 000 rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice. Technika i vojáci odcestovali zejména po železnici. Celkově bylo využito 20 265 železničních vozů v 825 transportech. 

Sovětští vojáci opustí Ralsko, rozhodlo se v Moskvě přesně před 25 lety

Ne všichni Čechoslováci však byli z odchodu sovětských vojáků nadšeni. Někteří se s nimi chtěli loučit. „Dokonce padl návrh, že jim budeme dávat na cestu dárkové balíčky a květinu. Představte si to. To je jako kdyby z Prahy odjížděla německá okupační armáda a na cestu dostala výslužku. Tak to jsem zatrhl. Řekl jsem, že samozřejmě chceme celou záležitost vyřídit slušně a poklidně, ale tohle už je moc,“ říká Kocáb. 

S nápadem na obdarovávání vojáků za ním prý přišli zástupci jednoho jihomoravského města. „Nebudu říkat kterého, ať jim nedělám ostudu,“ dodává Kocáb.

Generála málem odnesl vrtulník přímo z koncertu

V zemi nakonec zůstal už jen sám generál Vorobjov, který zemi opustil jako poslední, 27. června 1991. Ze sovětské ambasády, kam se mezitím přestěhoval, odjel na ruzyňské letiště a odletěl do Moskvy. 

Dva dny před odletem se Vorobjov však ještě zúčastnil velkého koncertu na oslavu odchodu okupantů. „Málem jsem ho navlékl i do toho, aby ho přímo z koncertu symbolicky odnesl vrtulník. Byla to taková klukovina. Ale věřte nebo ne, napřed mi na to Vorobjov kývl. Nakonec ale napsal, že by se to nehodilo a že kdyby s ním ten vrtulník spadl, měli bychom tu sovětskou armádu zase hned zpátky,“ říká pobaveně Kocáb.

Vorobjov podle něj jednoznačně přispěl k hladkému odsunu sovětských vojsk a dodržel vše, co bylo domluveno. O jeho dobrých vztazích s československou stranou vypovídá i skutečnost, že dal Kocábovi tip, že se o něj zajímá sovětská tajná služba. 

„Jednou za mnou přišel, že se mnou bude chtít mluvit plukovník sovětské armády. Vysvětlil mi, že nespadá pod jeho velení a že je tady přímo za KGB, a řekl mi, že jestli mi může radit, tak se ním vůbec nemám bavit a mám ho odmítnout. Já jsem se s ním tedy nakonec sešel, ale díky tomu varování jsem byl hodně ostražitý. Nebýt Vorobjova býval bych ani nevěděl, že je ten člověk z KGB,“ uzavírá Kocáb. 


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Odsun sovětské armády

Video