Oběti domácího násilí potřebují pomoc

S domácím násilím se setkal každý šestý člověk v zemi. Ministr Stanislav Gross a skupina poslanců chtějí navrhnout změnu zákona, která má obětem pomoci. Šestkrát během roku volala Hana Růžičková z Přerova na policii, že ji a její tři děti napadá bývalý manžel, který s nimi stále bydlí, a vyhrožuje zabitím. Šestkrát na něj podala trestní oznámení. Marně. Loni v únoru muž svou manželku i dceru ubodal nožem.

"Růžičkovi byli jen špičkou ledovce. Takových případů je mnohem víc," upozorňuje advokátka Soňa Titlbachová, která zastupuje obě pozůstalé děti.

Nový návrh má pomoci obětem násilí
Ministr vnitra Stanislav Gross a skupina poslanců navrhují změnu zákona, která má obětem výrazně pomoci. "Stačí jen, abychom převzali rakouský model, který se velmi osvědčil," tvrdí psycholožka Policejní akademie Ludmila Čírtková.

"Policie ve spolupráci se soudem zajistí, aby útočník okamžitě opustil byt, a to minimálně na deset dnů. Kdyby zákaz porušil, dopustil by se maření úředního rozhodnutí, a to už je trestný čin," vysvětluje. Tento postup by následoval bez ohledu na to, zda si něco takového týraná oběť přeje, či nikoli.

Každopádně by měla čas se z celého konfliktu vzpamatovat a v klidu se rozhodnout, zda chce partnera trestně stíhat. Náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král je však k návrhu poslanců už nyní poněkud skeptický. "Teoreticky by to šlo, ale za ryze české situace si podobné řešení dost dobře neumím představit," říká a hned poukazuje na jeden z problémů.

"Co když má policie násilníka vykázat z jeho vlastního bytu či domu, který mu patří? Něco takového sice právně jde, ale pouze dočasně a ještě by to stát tomu člověku musel zaplatit. A chtěl bych vidět, jak se do něčeho takového stát pohrne," namítá náměstek ministra spravedlnosti.

Jsme bezmocné, stěžují si týrané ženy
Podle loňských průzkumů agentury STEM se s domácím násilím setkal každý šestý člověk v republice. Dlouhodobě jím trpí přibližně 16 procent lidí starších patnácti let. Devadesát pět procent z nich tvoří ženy.

Mnohé z nich se cítí v zoufalé a bezvýchodné situaci. Pokud se obrátí na policii, často se žádné účinné pomoci nedočkají. Jako zavražděná Hana Růžičková. Policisté však namítají, že chyba není na jejich straně, ale v zákonech.

"Mezi policisty panuje nejistota, co mají vlastně dělat. Vždycky totiž platila taktika nezasahovat do manželských sporů," konstatuje ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Petr Želásko.

"Nemáme například téměř žádnou pravomoc vstoupit do bytu. Často se stává, že nám lidé ani neotevřou. Nebo pokud majitel ve dveřích tvrdí, že je všechno v pořádku, tak nesmíme vejít dovnitř. Kdybychom to udělali, riskovali bychom potíže," tvrdí Želásko.

Někteří odborníci ale poukazují na to, že policisté zdaleka tak bezmocní nejsou. "Pokud má policista podezření, že jde v bytě někomu o život, pak mu ve vstupu do bytu nic nebrání," říká náměstek Nejvyššího státního zastupitelství Jaroslav Fenyk.

Slušný muž a domácí tyran? Nic zvláštního
Muž, který se dopouští násilí na své partnerce, nezřídka bývá vzdělaný a kultivovaný člověk. "Sousedi ho vídají, jak nese ženě květiny. Jakmile se za ním zavřou dveře bytu, jeho chování se úplně změní," říká Zdena Prokopová ze sdružení Rosa.

Domácí násilí se tedy netýká jen nezaměstnaných a nevzdělaných lidí, kteří mají jedinou práci - vysedávat po hospodách?

Vůbec nehraje roli, jaké má ten člověk vzdělání. Prošla nám v minulosti rukama řada obětí, jejichž manželé jsou lékaři, policisté nebo vysocí úředníci na ministerstvech. Ačím je agresor vzdělanější, tím bývá při násilí rafinovanější.

Psychický nátlak?

Měla jsem tu případ ženy, kterou její manžel zavíral v zimě na balkon jen tak v noční košili a zakazoval jejich malým dětem, aby maminku pustily dovnitř, když je o to prosila. Jiné ženě její muž přiložil pistoli k hlavě a ptal se: "Mám to zmáčknout? Jestli nebudeš hodná, tak to udělám." Pak jí svítil lampičkou do obličeje a ona mu musela odříkávat hodinu po hodině, co dělala.

A to si ženy nechají líbit? Proč se nebrání?

Nechají si to líbit. Oběť je totiž ze začátku zastrašená, má pocit strachu a úzkosti. Nejprve totiž začne hledat vinu v sobě, jestli to není ona, kdo všechno vyprovokoval. Vždyť to pokaždé od svého muže slyší.

A jaké ženy jsou podle vašich zkušeností vystaveny domácímu násilí?

Spousta týraných žen nejsou nějaké zakřiknuté a nevzdělané puťky. Často jde o středoškolačky a vysokoškolačky, mají dobré postavení v zaměstnání, ale doma jsou úplné nuly. A svěřit se někomu? Ty ženy se za svou situaci často hrozně stydí. Také proto trvají na zachování anonymity, když k nám přijdou.

Jak se pozná agresivní muž? Něco takového je na něm zřejmě patrné už od pohledu.

Ale vůbec ne. Na veřejnosti to často bývají lidé velice oblíbení. Na jejich pracovišti si jich všichni váží, protože bývají zkušení a zdvořilí. Ve skutečnosti jde o vnitřně nezralé osoby, které někde potřebují uplatňovat pocit moci. Potřebují někoho naprosto ovládat a kontrolovat.

Žena přece může z takového vztahu jednoduše utéct. Co jí v tom brání?

A kam? Co když má děti a nemá kam jít? Ale hlavně: žena, která se v téhle situaci pohybuje dlouho, má úplně "vymytý mozek". Je běžné, že po nějaké době o sobě začnou krásné ženy tvrdit, že jsou hloupé, ošklivé, tlusté, nešikovné.