Prý! Každý věděl, o co jde. I dnes to každý ví. Hanobení Šafránkové v novinách je srozumitelné - na úkor oblíbené herečky si bulvární tisk vyrábí lehkou cestou senzaci. Se svobodou slova, natož s právem na informace to nemá nic společného.
Podobné strázně mají i Havlovi: někdo z obchodních důvodů spojuje jméno prezidentovy manželky se svým pornografickým obchodem. Má nesmyslné krytí: jiná Dáša H. mu dala souhlas. I slepec vidí, že o jinou Dášu H. nejde, nikdo by o ni nestál. Všichni vědí, o kterou Dášu jde. Je otázka, jestli to bude vědět soud, nebo jestli bude naopak vědět, že každý má právo, že občané mají právo, že svoboda má práva, že veřejnost má právo...
Řečněte k tomu, jak chcete. Až o vás jednou napíšou, že przníte děti, takto chápaná svoboda se vám v hrdle vzpříčí. Možná pochopíte, že svoboda slova nemá nic společného se slíděním v soukromí, s uveřejňováním pochybných a nepravdivých senzací, s otiskováním ilegálně získaných intimních fotografií, s celým tím světem, který my neprávníci bez obtíží označíme za svět obchodu s pomluvou a skandalizováním známých osob.
Za svobodu slova toto může považovat jen blázen a možná ještě nějaký právnický krasoduch, který potřebuje svého ulepeného klienta vysekat z obžaloby. Ale nevěřte mu. Věřte raději, že k lidským právům patří i právo na soukromí.
I herec je má, chce-li, i politik. Pozor na pistolníky, kteří vám a o vás nosí pomluvu, kteří vás hanobí a ohánějí se svobodou. Nikdo nemá právo bít jiného člověka. Také nemá právo bít jeho duši. Od státu čekejme, že v tomto směru zjedná občanům co největší bezpečí obojího druhu.
