Vystudoval pražské ČVUT. Poté krátce pracoval jako konstruktér a referent, od roku 1966 až do svého prvního uvěznění v roce 1969 působil jako středoškolský učitel.
Za své názory byl v procesu s Hnutím revoluční mládeže v prosinci 1969 poprvé zatčen a následně odsouzen ke čtyřem letům vězení pro údajné podvracení republiky. Po propuštění pracoval jako projektant v národním podniku Potrubí v Praze.
Uhl byl spoluzakladatelem, signatářem a aktivistou Charty 77 a dlouhá léta vydával nezávislý časopis Informace o Chartě 77. Rovněž spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
Pro údajné podvracení republiky byl podruhé odsouzen v roce 1979, tentokrát pro činnost ve VONS. Pětiletý trest odnětí svobody si odpykal ve věznicích na Mírově a ve Vinařicích. Naposledy byl uvězněn ještě 19. listopadu 1989.
Během sametové revoluce Petr Uhl coby redaktor Východoevropské informační agentury rozšířil formou telefonátu do rádia Svobodná Evropa informaci, že během zásahu proti demonstraci konané dne 17. listopadu na Národní třídě byl zabit student Martin Šmíd. Tuto nepravdivou zprávu se dozvěděl přes prostředníky od Drahomíry Dražské, která si ji nejspíše sama vymyslela.
Ačkoliv na fámu ihned zareagovaly československé oficiální sdělovací prostředky a přinesly rozhovor s údajně mrtvým studentem Šmídem, vzbudila ve společnosti velké rozhořčení a přispěla k pádu komunistického režimu.
Důvěryhodnost zprávy o Šmídově smrti měl potvrdit fakt, že na místě demonstrace zůstal ležet na zemi agent Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák. Několik týdnů po zásahu na Národní přišel Zifčák s tím, že na Národní simuloval mrtvolu a že celý zásah na Národní třídě byl součástí spiknutí, které mělo diskreditovat vedení KSČ a umožnit cestu k moci jiné skupině v rámci komunistické strany.
Závěrečná zpráva vyšetřovací komise FS k událostem 17. listopadu v bodu III. 6 ovšem uvádí: „Zásadní skutečností, vyvracející Zifčákovo tvrzení, že jeho úlohou na Národní třídě bylo předstírat vážné zranění účastníka demonstrace, je jeho jednání v době po zásahu a následujících dnech.“ Komise za nejpravděpodobnější možnost označila to, že Zifčák byl mezi demonstranty přítomen jako příslušník StB, byl při zákroku zraněn a „v důsledku psychického i fyzického vypětí omdlel“.
Petr Uhl se za rozšíření fámy omluvil na veřejném shromáždění občanů na Letenské pláni. Úloha Dražské, Uhla, Zifčáka a dalších osob na rozšíření dezinformace vedla k vytváření spikleneckých teorií o tom, že listopadový převrat byl předem naplánován a organizován. Ani jedna z poslaneckých vyšetřovacích komisí okolnosti vzniku fámy neobjasnila.
Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru (OF), za které byl v roce 1990 zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V 90. letech byl členem Občanského hnutí, mezi roky 2002 a 2007 byl ve Straně zelených, za kterou v roce v roce 2006 kandidoval do Sněmovny, poslancem se ale nestal.
V minulosti byl mimo jiné členem Rady ČT a Rady vlády pro lidská práva, řadu let působil jako komentátor deníku Právo, do kterého přestal přispívat v roce 2015. Poté psal do internetového Deníku Referendum a dalších internetových médií. Je autorem či spoluautorem několika knih, například Právo a nespravedlnost očima Petra Uhla.
Je držitelem celé řady ocenění, například Medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysokých vyznamenání polských, německých či francouzských (mj. je rytířem Čestné legie).
Je ženatý, jeho manželkou je současná ombudsmanka Anna Šabatová, se kterou má tři děti.
