Teď se vyrojí spousta populistů. Není divu, když vidí výsledky výzkumů veřejného mínění. A není divu, že jsou takové, když lidem pořád nikdo nevysvětlil, o co jde.
Problém je v tom, že druhá strana si nevede líp. Je neuvěřitelné, jak nemužné a zkreslující argumenty používá.
Je zbabělé předstírat, že radar u nás můžeme nějak strávit, protože z něj se nedá střílet. Radar a sila jsou jeden systém. Kromě toho, i radar je cíl. A lidé to tuší.Boxeři se bijí pěstmi, ale trefit se jimi chtějí do hlavy.
Amerika není humanitární organizace
Je podobně kontraproduktivní strašit tím, že může přiletět nějaká íránská raketa. Snad na Svobodnou Evropu nebo na nějaký pivovar? Írán či KLDR zase tolik raket mít nebudou, aby jimi plýtvaly na Česko. Lidé nejsou tak hloupí, aby to necítili.
Je stejným výstřelem do vlastního kolena, když se v tisku objevují formulace, že američtí vojáci budou chránit Česko. Tohle lidé už vůbec nespolknou.
Mnohé to naopak naštve, protože jim to ozvěnou připomene faleš dob, kdy nás "bratrsky střežil" Sovětský svaz, mírová hráz. Amerika není humanitární organizace. Štít je především kvůli její ochraně, když se pod něj vejdeme i my, tím líp. Ale kvůli nám tu není.
Je zcela nízké, když se argumentuje pracovními příležitostmi, které základna vytvoří. Je tohle opravdu to hlavní, oč tu běží? Koho se to týká? A o čem to vlastně vypovídá? Koneckonců, za Hitlera byla také spousta pracovních příležitostí.
Nepoučili jsme se ze svých březnů a srpnů
Argumenty, které slýcháme, zavánějí propagandou. To je vždy podezřelé. A lidé jsou ostražití: základna se k nim prodírala houštinou vytáček.
Přestože se o ní už psalo a mluvilo, oficiálně nic neexistovalo. Lidová zkušenost praví, že většinou se tají něco špatného.
A když už je to venku, slyší lidé argumenty, kterým moc nevěří. Ten hlavní však nezaznívá. Zkusme ho říct teď. My se raket moc bát nemusíme. Američané se jich bojí.
Jsme spojenci, bohužel je to asymetrická aliance. My je ke své obraně potřebujeme, oni nás ne. Až teď. Chceme mít jistotu, že pokud by někdy k něčemu došlo, nenechají nás na holičkách.
Chovejme se proto tak, jak bychom chtěli, aby se zachovali oni.
Pokud tuhle rovnici nechápeme a nejsme ochotni něco pro druhého udělat, nejsme spojenec, jsme jen loutka odkázaná na něčí milost. Nepoučili jsme se ze svých březnů a srpnů a jsme odsouzeni k jejich opakování.
