Vítáme každou novou továrnu, v níž budeme montovat cosi, co vymysleli na druhém konci světa. Díky tomu sice vyřešíme nezaměstnanost, ale nedoženeme svět. Spíš naopak. Až se stanou ukrajinské nebo čínské ruce výhodnějšími než naše, opustí investoři průmyslové zóny ještě rychleji, než přišli.
Kde bude naše prosperita? Západní blahobyt v posledních letech poháněla moderní odvětví založená na znalosti, dovednosti a schopnosti rychle vymyslet a nabídnout to, co je zrovna potřeba. To my nedokážeme. O české mozky a nápady není takový zájem jako o naše ruce. Jsme snad hloupější než Irové nebo Němci? Nejsme. Ale máme mnohem horší podmínky. K tomu, abychom byli stejně dobří, nebo dokonce lepší potřebujeme víc vzdělaných lidí.
Reforma vysokých škol však ztroskotává na politické bublině s názvem školné a zbylo z ní jen nedávné handrkování o slíbené dvě miliardy. Žádné peníze navíc studentům nenahradí smutnou skutečnost, že ve škole nedostávají vzdělání, které budou skutečně potřebovat.
Přesto usilujeme o velký podíl moderních odvětví. Je to přece známka vyspělosti. Jenže s tím, kolik dáváme na naši vědu, bychom neuspěli ani na trhu s pazourky. Navzdory slibům, že dostane přidáno, musel výzkum tvrdě bojovat o každou korunu
Nenechme se uspat, když občas něco vymyslíme. Ani tím, že se tradičním oborům vcelku daří a naše země na první pohled vypadá rok od roku lépe. Kdo by se nadál, že se u nás jednou budou vyrábět třeba toyoty a peugeoty, že na škodovky jsou v Německu ochotni čekat i několik měsíců a že ve staré poctivé strojařině bývá daleko víc toho vzácného know-how než v nějakém počítačovém kabelu. S tradičními obory sice můžeme zemi pomalu vylepšovat, ale žádnou novou díru do světa neuděláme.
Nejbáječnější obchody se dnes dělají jinde. Zapojíme se do nich i my? To by se musel změnit přístup k vědě a vzdělání. Nejsou přece finanční obtíží, ale příležitostí ke skvělé investici. Bez ní osudu levné dílny Evropy neunikneme.
