Blíží se další volby a ODS tentokrát vsadila skutečně na jednu a jedinou kartu, kartu s magickým jménem Klaus. Ten jediný obličej se na nás (alespoň v Praze) dívá snad ze všech odpadkových košů, jeho pohledu se téměř nedá uniknout. Velice nutkavě se mi pod tím pohledem vracela vzpomínka na Orwellův román 1984 a Velkého bratra, jehož moudrá, rozhodná, krásná a oduševnělá tvář dokázala vzbudit v myslích "věřících" tu pravou lásku a oddanost. Celá kampaň se tak, kromě hrstky populistických a protiřečících si hesel (jejich rozbor by stál za samostatnou úvahu) omezila vlastně na jedno jediné: ikonu vůdce, servírovanou v co největších dávkách. Někdo může namítnout, že je to jev běžný i v zemích s delší nepřerušenou demokratickou tradicí - ano, ale pokud se nemýlím, podobná uniformita vyznačuje obvykle strany mírně řečeno populistické.
A nezůstává jenom u plakátů. ODS vyprodukovala pro své potenciální voliče brožurku, na obálce s kravatou, jejíž majitel slibuje, že nám vysvětlí, "proč jde znova do toho". Knížka je to nápaditá už svou formou - odpovědi na otázky prostých občanů, otázky ne vždy přátelsky naladěné. Přesto se při listování touto publikací člověk neubrání poněkud tísnivému dojmu. Z každé druhé strany se na nás dívá tvář muže, který zná odpověď na každou otázku, otázky jsou pro něj také vždy pouze příležitostí k uplatnění (již dlouho) hotových odpovědí a k útokům na své protivníky, především pochopitelně na Václava Havla. Jen tak mimochodem se dozvíme, že V. K. "určitě vydal více knih a pronesl více přednášek po celém světě než všichni naši politici dohromady."
Je jistě osobní věcí každého člověka, nechá-li se podobnou kampaní zlákat, případně nenechá-li se jí odradit od své volby, společnou věcí nás všech by však mělo být jisté zdravé a vkusné veřejné prostředí, prostředí svobodné. V takovém prostředí však, domnívám se, není místo pro Velké bratry a jejich velká slova. Doufejme, že se po volbách neprobudíme v Orwellově Oceánii.
