Náčelník Hradní stráže řídil síť agentů StB

Dlouholetý náčelník štábu Hradní stráže Milan Liška nebyl pouhým řadovým agentem StB, ale takzvaným rezidentem - spolupracovníkem tajné komunistické policie řídícím vlastní síť agentů. MF DNES to až včera řekl velmi spolehlivý zdroj. Aféra kolem agentů StB v řadách Hradní stráže tak nabývá na závažnosti: přítomnost rezidenta v blízkosti hlavy státu lze podle odborníků považovat za vysoké bezpečnostní riziko.

Milan Liška odešel od Hradní stráže společně s jejím velitelem Jaroslavem Indruchem teprve loni v létě, kdy nezískali potřebnou bezpečnostní prověrku. Oba působili jako agenti vojenské kontrarozvědky, která patřila ke třetí správě StB.

Představitelé prezidentské kanceláře uvádějí, že do té doby o jejich minulosti spojené s StB nevěděli. "Netušili jsme ani, že byl Liška agentem, natož že by mohl být rezidentem," reagoval včera na novou informaci náčelník Vojenské kanceláře prezidenta Ladislav Tomeček.

Experti přitom varují: Bývalý rezident mohl být kvůli své minulosti velmi snadno vydíratelný, a mohl proto kdykoliv oživit svou "spící" síť agentů. "Rezident měl daleko větší přehled než běžný agent. Zodpovídal se centrále. Jestliže fungoval opravdu jako rezident, tak ho KGB měla nepochybně ve svých análech," připomíná historik Zdeněk Vališ.

"Nikdo neví, jak se s rezidenty a agenty po revoluci přesně naložilo. Ministr vnitra Jan Ruml jednoznačně zakázal jen používání spolupracovníků druhé správy, která měla na starosti boj s vnitřním nepřítelem," dodává bezpečnostní analytik ministerstva spravedlnosti, který nechce být v této souvislosti jmenován.

Kdo to byl rezident kontrarozvědky:
• V běžné praxi rozvědných zpravodajských služeb se tak nazývá hlava legální či nelegální rezidentury, člověk, který řídí její činnost.
Jaká byla náplň jeho práce:
• Podle příslušných směrnic komunistické Státní bezpečnosti byl rezident "obzvlášť spolehlivý a prověřený, životně i zpravodajsky zkušený tajný spolupracovník, který pod vedením svého řídícího pracovníka organizuje a řídí práci agentů, kteří mu byli svěřeni, hodnotí a předává výsledky jejich činnosti.
Jak byli rezidenti získáváni: 
• Rezidenti se rekrutovali zpravidla ze dvou zdrojů - z tajných spolupracovníků, kteří se výrazně osvědčili, a z řad příslušníků Sboru národní bezpečnosti nebo vojsk ministerstva vnitra, kteří odešli například do důchodu a pracovali v občanském zaměstnání.
• Pro rezidenty platilo totéž, co pro jiné tajné spolupracovníky když postoupili na vyšší stranickou nebo státní funkci, byla s nimi spolupráce ukončena nebo byli převedeni do kategorie důvěrníků.

(Zdroj: Encyklopedie špionáže, Milan Churaň a kolektiv, nakladatelství Libri, Praha 2002) 

Jenže Liška patřil ke třetí správě StB. "Jak dopadli oni, se moc neví. Budeme-li spekulovat, mohli být převedeni kamkoli, třeba i ke KGB," poznamenal citovaný analytik.

Doposud není zřejmé ani to, v jakých strukturách Liškovi agenti působili. Kdyby jejich služeb využíval dodnes, mohl by mít v rukou exkluzivní a velmi citlivé informace z klíčových státních institucí. Například z ministerstva obrany, z armády, z ministerstva vnitra či z podnikatelských kruhů.

Včera se poprvé oficiálně ke skandálu vyjádřil i prezident Václav Havel. A sám nepřímo potvrdil, že informace MF DNES jsou správné. "Dvanáct let velmi loajálně sloužili. O tom to jejich angažmá jsme nevěděli a nemohli vědět," řekl.

Jeho mluvčí Ladislav Špaček však přitom ještě minulý týden na zprávy o tom, že velitel Indruch byl bývalým agentem vojenské kontrarozvědky a že se prokazoval neoprávněně vydaným negativním osvědčením reagoval slovy: "Pro nás jsou to novinářské informace. A my máme své informace."

Liška a Indruch svůj odchod loni v tisku vysvětlovali tím, že odcházejí za lukrativními nabídkami. Tehdy jejich zjevně nepravdivé tvrzení prezidentská kancelář nechala bez povšimnutí.

Na jejich spolupráci s StB by se zřejmě nepřišlo, kdyby nežádali o bezpečnostní prověrky a kdyby odešli od hradní jednotky dobrovolně. Ostatně i kvůli nim se loňského května přišlo na to, že sto sedmnáct agentů StB se neprávem prokazuje negativním lustračním osvědčením. Zda jim je někdejší úředníci ministerstva vnitra vydali kvůli nedbalosti či za tím byl úmysl, se stále vyšetřuje. Liška i Indruch se s MF DNES o své minulosti odmítají bavit