Představte si: je 2. února a vy jste poprvé usedl do své kanceláře na Hradě. Čím jako novopečený prezident začnete?
Je důležité, kam se člověk poprvé pohne. Byl jsem třikrát v zaplavené osadě Kly na Mělnicku, kde začali stavět šestatřicet rodinných domků, ještě než spadla voda. Úžasně mně to imponuje. Takže bych jel tam, abych povzbudil všechny příkladem těch Kelských. Vůbec jsem si předsevzal, že bych chtěl povzbuzovat lidi. A to pokud možno na místě samém, ne v nějakých slavnostních projevech.
Projevů se od vás nedočkáme?
Ale projevů teď uslyšíte tolik... Něco asi budu říkat i před volbou prezidenta.
V protikladu proti "blbé náladě"?
Jo. Víte, ony jsou takové obrazy jako "blbá nálada" někdy mimořádně účinné, ale taky na to můžete jako politik skoro dojet.
To asi mluvíte z vlastní zkušenosti. O vašem pověstném dvojdomku se Slováky, který vám dodnes vyčítají.
No samozřejmě. Ale já si za tím dvojdomkem stojím. K takovým obratům má člověk pera sklon, chce se vyjadřovat neotřele, originálně. Když se to podaří, tak to může mít velkou sílu. Ale když se třeba netrefíte... V politice je to strašně nebezpečné.
Máte už tým lidí, které byste chtěl na Hradě případně mít?
Mluvím s lidmi a je jeden člověk, který už připustil, že by mohl být kancléřem. Ale jméno neřeknu, protože nemám jeho svolení. Myslím i na tiskového mluvčího. Myslím na právní oddělení, oddělení milostí, ale nemůžu říct, že bych v tom měl jasno, nějakého pavouka jsem ještě nedělal.
Otestujeme teď váš smysl pro humor. Poznáváte v silvestrovské karikatuře MF DNES Pithartíka lenochodného alespoň nějaké své rysy?
(Petr Pithart nejprve čte ukázku z novin): "Zvíře na první pohled podivné, nepříliš činorodé. Pithartík lenochodný velmi rád dřímá ve větvoví, vždy se však snaží o to, aby se usadil na co možná nejvyšší větvičce. Jeho projev bývá mumlavý..." Já jsem to viděl, zasmál jsem se tomu, rozhodně mě to neuráží.
Ptali jsme se, jestli se tam v některých rysech poznáváte.
Pokud autoři chtěli vylíčit moji postavu a srovnat ji s lenochodem, tak ano. Pokud jde o tu nečinnost, tak to v žádném případě.
Ještě tam byla narážka na to, že se snažíte usadit na nejvyšší větvičce.
Ale já jsem jediný z těch kandidátů, který prohrál volby, protože jsme dělali nepopulární kroky! Ještě několik let mě vláčeli za privatizace, že jsem vyprodal rodinné stříbro Germánům. Čtyři a půl roku jsem byl mimo politiku, vrátil jsem se k občanskému povolání. I předtím jsem dvacet let žil na okraji společnosti. A byla to moje volba. Já jsem legitimaci KSČ odevzdal, nenechal jsem se vyloučit z té partaje.
Tu nejvyšší větvičku však lze vztáhnout k jiné situaci: před měsícem jste kandidoval na předsedu Senátu - a posléze se jím i stal - ačkoliv vaše KDU-ČSL ve volbách naprosto pohořela. Máte tedy ambici být stále tím nejvyšším.
Víte, to ale může také znamenat, že budím důvěru v to, že jsem schopen být nadstranický. Potřetí za sebou být zvolen předsedou Senátu v nejrůznějších konstelacích, to nemůže být proto, že to člověk chce.
Vaše poslední volba šéfem Senátu měla ještě jednu zvláštní okolnost: tou dobou už bylo jasné, že chcete kandidovat i na prezidenta. To byla pro vás asi hodně složitá situace.
Hlavně mimořádně nepříjemná. Já jsem v jednu chvíli zjistil, že spousta lidí si myslí, že chci dvě funkce. Že netuší, že existuje institut neslučitelnosti funkcí. Opravdu to vypadalo jako chamtivost.
Ale jak vám bylo: nechat se zvolit předsedou Senátu a vědět, že za měsíc se možná odporoučíte na Hrad?
Nemám důvod si nemyslet, že se pro tu funkci docela hodím a že si to myslí i kolegové senátoři.
Proč si teď myslíte, že byste byl dobrým prezidentem?
Nějaké zkušenosti z politiky už mám. A ty důležité čtyři roky mimo politiku, kdy jsem to všechno viděl zezdola. Myslím, že já už prostě z těch funkcí nemůžu zblbnout. Ale k tomu bylo potřeba těch čtyř a půl roku. A každému to doporučuju.
Uvědomujete si nějaký handicap vůči Václavu Havlovi?
Havlovo charizma, Havlova autorita jsou asi neopakovatelné, toho jsme si samozřejmě vědom.
Co byste dělal jinak než on?
Podívejte se, my jsme s Václavem Havlem v lecčem docela jiní. Ale já nemám potřebu to v tuto chvíli zdůrazňovat. Nestavím svou kampaň na tom, že se od něj chci odlišovat.
Chtěl byste, aby Václav Havel veřejně řekl: Pithart je dobrý kandidát?
On to řekl asi před třemi lety a to stačí.
Dáte si při volbě prezidenta hlas?
(povzdech) Je řada lidí, kteří mi smrtelně vážně řekli, že jestli si nedám hlas, tak oni mi svůj hlas nedají.
Jinými slovy: vy vlastně budete muset volit sám sebe, jinak vás nezvolí ti druzí?
Já jsem ale původně oznámil, že si hlas nedám. Ale já jsem si myslel, že se se mnou budou někteří přít jako o principu, o zásadě, ale oni se přeli o vážné věci, to jest o jejich hlasování. No jo. No, tak to už je mi jasný ten titulek (povzdech).
Jaká je tedy vaše odpověď?
Tedy vy jste zlí!
Ale my vám teď vážně nerozumíme: dáte si hlas, nebo ne?
(dlouhé váhání) Už jsem to řekl, že si ho dám. Tak si ho dám.
Máte ve svém životě něco černého, dosud nezveřejněného, co by na vás mohl někdo vytáhnout?
Já doufám, že ne.
Ani nic v osobním životě, za co se stydíte a o čem se veřejně nemluví a mohlo by?
Ne. Nic takového.
To jste tedy světec.
No, tak hříchů mám spoustu. Já předpokládám, že i vy. Ale není to snad to, o čem by se mluvilo před volbou prezidenta. Já se pokládám za velmi nedokonalého člověka a řady věcí lituji, ale o tom všem se prostě mluvilo, až jsem pod tím klesal.
Co tím máte na mysli?
Komunistickou minulost.
