Jak se dalo očekávat, druhý den byl propuštěn, ale jeho případ na několik dní ovládl mediální i politickou scénu. Policejní krok, který byl podle všeho politickou zakázkou, tak pomohl s propagací myšlenek, proti nimž měl být namířen. Extremisté a neonacisté mohou policistům i politikům líbat ruce.
Je samozřejmě správné, že většina společnosti se od lidí, kteří zpochybňují holokaust (má mezi ně patřit i Duke), jako jsou rasisté, neonacisté či xenofobové, odtahuje. A v případě, že se pokoušejí porušit zákony demokratického státu, je trestá. Jenže...
Jak v Evropě, tak v Česku existuje i absurdní snaha potlačovat svobodný proud myšlenek. Byla to právě Evropa, která kdysi do světa exportovala marxismus, komunismus, nacismus i fašismus. Je proto dnes přehnaně citlivá na jejich propagaci. Stejně přecitlivělí jsme i my, protože jsme žili desítky let v nesvobodné zemi, kde byl jiný názor považován za něco zločinného.
Ovšem demokratická společnost stojící na silných základech, jako třeba v USA, kde Duke za své názory stíhán nebyl a ani by to tam nikoho nenapadlo, si musí poradit i s extrémy. Musí být schopna skousnout i názory rasistické, neonacistické či komunistické.
Je nesmyslné zakazovat někomu myslet jinak, i když jsem přesvědčen, že tisíckrát nemá pravdu. Extremisty hnědé, černé či rudé nezničí policejní zásahy. Neeliminují je zákazy a zatýkání. Možné zrušení Dělnické strany či komunistické partaje, o kterých se opakovaně hovoří, nepřinutí nikoho, aby změnil svůj pohled na svět. Strany se pouze přejmenují, programy upraví do zákonné podoby a vyznavači politického radikalismu se jenom začnou tvářit jinak.
Pokud nějaký úchyl miluje Adolfa Hitlera či velebí rasismus, nezbývá, než jej demokratickými prostředky poslat tam, kam patří. Na okraj společnosti.
Pamatujete ještě na Miroslava Sládka? V devadesátých letech zasedl se svou stranou do parlamentu, ale když voliči pochopili, že jeho blábolům nelze věřit, zmizel v politickém záhrobí.
Extremismus pramení z určité frustrace, z nemožnosti prosadit se obvyklými prostředky. Pokud jdou jeho vyznavači cestou myšlenkového soupeření, ať jim to svoboda projevu při jakékoli kontroverznosti umožňuje. Když sáhnou k násilí a nedemokratickým prostředkům, má přijít co nejtvrdší pěst státu.
Ale netrestejme a nezakazujme "jiné" myšlenky a názory.
