"Nejhorší vzpomínku mám na vyšetřovnu Státní bezpečnosti na Mariánské. Přivazovali nás tam na mříže a nechali nás na nich se zavázanýma očima viset tak dlouho, jak sami potřebovali," říká Milan Sehnal, který v letech 1950 a 1951 pracoval v táboře na Mariánské, který byl pověstný vyšetřovnami v podzemí kapucínského kláštera.
Setkání bývalých politických vězňů v Jáchymově.
Někteří z vězňů na nich strávili klidně deset i dvanáct dní. Jeho kamarádovi, uměleckému kováři, při jednom takovém vyšetřování dokonce ochrnuly dlaně. "Měl strašně silné ruce a oni ho tam přivázali na patnáct dní. Bylo to strašné," vzpomíná.
Na Mariánské zažil i útěk šesti spoluvězňů. Jednoho z nich zastřeli dozorci přímo na silnici, zbylé mladíky postupně popravovali. Nejmladšímu bylo tehdy 19 let.
Ve vězení strávil 11 let, ale dozoru StB se nezbavil ani později
Milan Sehnal byl původně odsouzen na patnáct let za protistátní činnost, ale během pobytu v lágru přibyly ještě tři roky za založení ilegální skupiny a dalších 13 let dostal za údajnou vzpouru.
Skupinka vězňů si tenkrát v táboře vytvořila skrýš, do které schovávali učebnice. Skrýš se prozradila 4. července, tedy na americký svátek Dne nezávislosti.
"Tehdy jsme ještě ke všemu drželi hladovku. Tak nám to hned přišili jako ilegální činnost," vypráví Sehnal.
V lágrech si nakonec odpracoval 11 let, dohledu StB se ale nezbavil ani po propuštění. Komunisté na něj od té doby nahlíželi jako na člověka nepohodlného.
Jediné, čeho si na lágrech cení, jsou přátelství, která vydržela dodnes. Třeba to, které už léta udržuje se svým kamarádem bydlícím v Denveru.
