Zdravotnictví teď prochází turbulencemi a nikdo, ani odpovědná ČSSD, neřekne, jak skončí.
Nucená správa nad VZP rozdělila zdravotníky i politiky na dva nesmiřitelné tábory a zvrhla se v mocenský boj. Kdo z nich má pravdu? Děly se ve VZP opravdu nekalosti? Anebo si dravý ministr vyřizuje účty z minula?
Stále nevíme. Sledujeme jen nevybíravý zápas - a nezávislý rozhodčí, jemuž bychom mohli věřit, stále není.
Kdyby ve zkoušeném zdravotnictví šlo pouze o hlavu VZP! Nejen kraje se dnes právem děsí, že levice schválí zákon o veřejných nemocnicích. Při jeho projednávání padl i návrh na "znárodnění" nemocnic, které jsou soukromé či jsou obchodními společnostmi.
S protiústavností si levice hlavu nedělala. Nedělala si ji ani tenkrát, když vládní právníci tvrdili, že daňové zvýhodnění těchto nemocnic by bylo nepřípustné. Zkrátka politici rozsévají dobro a práva i majetek kohokoli se jim musí podřídit.
A pacienti? Ti také nejsou v klidu. Bijí na poplach kvůli změnám v proplácení léků. Pro některé těžce nemocné by nemocnice nemusely ty drahé vůbec mít (přestože pro nás kýchající a smrkající budou párkorunové léky na bezplatný předpis i nadále).
Strach z pochybných a někdy i nebezpečných změn má stejného původce: stát, ministerstvo. Nemají žádnou zdravotnickou koncepci, a proto problémy řeší nouzově. Utahováním šroubů.
Představme si tu zářnou budoucnost: znárodní se nemocnice, zkrocené pojišťovny s nimi musí uzavřít smlouvy, i kdyby v nich pracovali samí Cvachové. Konkurence není žádná, kvalitu hlídají anonymní úředníci a pacient dostane jen to, co byrokraté dovolí.
Žádná vláda nemůže takhle zařídit dobrou péči. Zdravotnictví ve státní ohlávce je v rukou politiků a ti rozhodují podle svého zájmu:budu zvolen - nebudu zvolen. Ale pacienti mají přece jen jiný metr: budu vyléčen - nebudu vyléčen.
