Ona měla univerzitní vzdělání, mluvila čtyřmi jazyky a každý se jí ptal, co na něm vidí. Navíc v příbuzenstvu měla učitelky a tu a tam nějakého komunistu.
Její rodiče pana M. tolerovali jako nutné zlo, protože jim občas pomohl na chalupě a uměl to se sousedem ochmelkou.
Pan M. jednoho dne nečekaně oznámil, že už se domů nevrátí. Společensky tím všichni ztratili.
Opuštěná žena se záhy vzpamatovala a nyní si vede docela dobře, i když se zatím znovu neprovdala.
Jejich známí se rozdělili. Tu a tam někdo by to ještě rád slepil kvůli dětem, ale to nemá valnou naději.
Mezitím pan M. vstoupil do nového vztahu. Od začátku bylo všem kromě něho jasné, že s novou tchyní, katoličkou od nepaměti, to bude problém.
Byla sice hodnější než ta první, ale tiše mazanější. Zjistil, že mu zapřela vilku v Břevnově a nechala ho splácet hypotéku na byt.
Je mi pana M. líto, mám pro něj slabost. Když dnes odcházel, chtěl radu, koho volit, když se Čtyřkoalice rozpadla. Prý to vůbec nečekal, je to pro něj rána.
Terapeut za klienta nerozhoduje. Měl by ho dovést k rozhodnutí vlastnímu. Tak jsem opáčil: "A co byste radil vy, pane M.?"
