Bohužel – česká vláda tu byla tím, kdo tahal za kratší konec provazu. To však nic nemění na tom, že se chovala korektně jak ke svému partnerovi a spojenci, tak i k občanům své země.
Premiér Jan Fischer vzal na vědomí informaci kanadského ministra pro migraci Jasona Kenneyho o úmyslu zavést pro občany ČR vízovou povinnost na pracovní schůzce 29. června. To také potvrdil v pořadu České televize Události, komentáře následující den.
Ministerský předseda osobně, mimo jiné telefonáty s kanadským protějškem a šéfem Evropské komise, i čeští diplomaté vyvíjeli značné úsilí, aby Kanada své rozhodnutí změnila nebo alespoň odložila.
Vyjádření Kanady k této otázce však nebyla zcela konzistentní. Na jedné straně se objevovaly výroky o možném zavedení k víz k datu 7. července (s termínem oznámení 6. 7.), na straně druhé ale i potvrzování, že české argumenty pro Kanadu mají váhu a svůj zamýšlený krok ještě zvažuje.
Premiér Fischer v pondělí 6. července o možnosti zavedení víz znovu otevřeně mluvil před médii a upozornil, že to pokládá za velmi pravděpodobné (opět viz například Události ČT z téhož dne). V možném termínu 7. července se však na bezvízovém styku nic nezměnilo.
Jednání Ottawy se stalo nepředvídatelným. Zavedení víz ke 14. červenci proto bylo překvapivým krokem, který nebyl vládě ČR v předstihu oficiální a standardní cestou potvrzen.
