Štědrého dne si Češi a Slováci užívají jako uzákoněného dne pracovního klidu od roku 1990. Předtím se státní svátky řídily několikrát mírně upraveným komunistickým zákonem z roku 1951, který v prosinci uznával jen 1. a 2. svátek vánoční. Podepsán Klement Gottwald vlastní rukou.
V závěru totality byla pracovní doba na Štědrý den většinou kratší, hodně záleželo na benevolenci nadřízených. Samozřejmě s výjimkou oborů, kde nepracovat 24. prosince není možné dodnes.
Podle rozšířeného bonmotu, jak potvrdí nejeden pamětník, šli lidé před nadílkou spíš do zaměstnání, než do práce...
Štědrý den roku 1989 byla neděle, ale vyšly noviny, do nichž redaktoři plnili články v pracovní sobotu. „Už si na to přesně nevzpomínám. Ale asi to bylo kvůli dlouhé pauze, kterou by způsobily svátky. A zřejmě to bylo rozhodnutí všech redakcí a péenesky (PNS, Poštovní novinová služba, distributor, pozn. red.), jinak by to nešlo,“ řekl novinář a spisovatel Karel Pacner.
Redakce měla již nové vedení. Šéfredaktorku Miroslavu Moučkovou, která odešla krátce po 17. listopadu, nahradil nejprve redaktorský triumvirát. Z jeho středu pak vzešel nový šéfredaktor Libor Ševčík. Kolegové si ho vybrali v nevídaném tajném hlasování. Volby tehdy ještě ale schvaloval šéf Socialistického svazu mládeže Martin Ulčák.
Proměna Vánoc: kostel a půst nahradila televize a konzum |
Mladá fronta poté změnila podtitulek. Z „Deníku ÚV SSM“ se stal „Deník čs. mládeže“. Od svazu se nicméně čím dál víc vzdalovala, už v roce 1990 se od něho odtrhla.
Pravda a láska musí zvítězit
Štědrodenní vydání z roku 1989 mělo v záhlaví vánoční poselství Mladé fronty: Pravda a láska musí zvítězit. Titulní fotografie zachytila ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, který 23. prosince stříhal s německým protějškem Hansem-Dietrichem Genscherem ostnaté dráty na hranicích a pomáhal tak strhávat železnou oponu. Reportáž na straně tři se pak věnovala příhraničním změnám. Například faktu, že kavárník v rakouském Gmündu láká zákazníky českým nápisem „Zde káva“.
Další článek na první straně přiblížil příběhy lidí, kterým režim znemožňoval vykonávat jejich povolání a poslal je třeba do kotelny.
Pro srovnání: současné vánoční vydání MF DNES z 23. prosince 2019.
„Jak nyní zjišťuji, v kotelnách nic neskončilo, naopak začínalo,“ řekl v článku Aleš Lederer, syn exilového novináře. V kotelně začal vydávat samizdatovou revue Prostor, která přerostla v dodnes fungující nakladatelství.
Mladá fronta věnovala hodně místa také krveprolití v Rumunsku, které provázelo pád diktátorského režimu Nicolae Ceaušeska. Tomu zbýval už jen jeden den života. 25. prosince skončil před popravčí četou. Ve středu po svátcích pak vyšla MF DNES s titulkem Diktátor je mrtev, ať žije svoboda!
Magazínová příloha tehdy přinesla rozhovor s Martinem Šmídem, který měl být zabitým studentem z Národní třídy. A místo se našlo i pro lechtivé téma, článek Revoluce v posteli.
