Byl to právě Grégr, kdo pravidelnými kontrolami přímo na místě dokázal dostavět Temelín.
"Jednou dokonce hrozil zástupcům pražské Škodovky, která je generálním dodavatelem Temelína, že nechá firmu vymazat z obchodního rejstříku, pokud nezlepší svou práci," vzpomíná jeden z temelínských zaměstnanců.
Pracovitost na ministrovi oceňuje i nedávný odborový předák Richard Falbr: "Podle mne byl Grégr nejlepším ministrem průmyslu. Na ministerstvu vytvořil velmi pevnou rukou ovládaný tým odborníků." Grégr, který v průzkumech veřejného mínění platil za nejméně oblíbeného člena vlády, byl naopak velkým oblíbencem premiéra Zemana.
Ten jej několikrát označil za nejúspěšnějšího politika svého kabinetu. Jak to s onou úspěšností tedy je? Poprvé si Grégr velkou pozornost získal, když prosazoval finančně velmi náročný projekt ozdravení průmyslových podniků. Do státní revitalizace chtěl zapojit několik desítek firem a neměl nic proti tomu, že by v jejich vedení nadále zůstali původní šéfové, kteří byli za potíže odpovědní.
Nakonec vláda dala přednost jinému modelu od tehdejšího ministra financí Pavla Mertlíka. Ten za to sklidil Grégrův hněv. Ministr průmyslu postupně ve vzájemných soubojích získával vrch, a když v loňském roce prosadil vlastní model privatizace elektroenergetiky, Mertlík se odporoučel z vlády.
Velikášství se podle ekonomů neprojevilo pouze v původním projektu revitalizace, ale i v dalších Grégrových plánech na oživení ekonomiky. Jde hlavně o Strategii posílení národohospodářského růstu známou jako Velký třesk. Kroky závislé na rozhodování jiných resortů nebo parlamentu však nakonec většinou neprošly a Velký třesk míří do ztracena.
"Výčet toho, co se nepodařilo splnit, není jen odhalením drobných nedostatků jinak dobrého plánu, ale faktickým přiznáním jeho nerealizovatelnosti," řekla nedávno na adresu Velkého třesku v Hospodářských novinách ekonomka Markéta Šichtěřová z Volksbank.
Úspěch Velkého třesku měl do velké míry záviset na úspěšné privatizaci průmyslu. Ta však až na prodej plynárenství skončila fiaskem, když investoři odmítli mnohá omezení, které jim ministerstvo průmyslu diktovalo.
Mnozí ekonomové a právníci navíc připomínali, že právě model s mnoha omezeními mohl "vyhovovat" některým investorům více než jejich konkurenci. V kontextu toho, jak na náklady lobbistických skupin jezdili čelní politici ČSSD a ODS na návštěvy k favorizovaným privatizačním uchazečům (zejména jde o případ francouzské EdF, jež měla zájem o ČEZ), to přinášelo obavy z možných ne právě čistých praktik.
K výčtu toho, co lze Grégrovi přičíst jako úspěch, je nastartování liberalizace v energetice. Přes některá pozdržení to byla paradoxně až socialistická vláda, kdo rozhodl o vpuštění konkurence do elektrického vedení a plynových trubek.
Naopak snad největším propadákem je plán záchrany tuzemského hutnictví. Dosud není na stole varianta, která by byla přijatelná pro bruselskou administrativu, a zemi tak hrozí, že neuzavře s EU jednání o kapitole hospodářská soutěž. Vláda navíc dala bez výběrového řízení exkluzivitu pro prodej Nové huti nizozemské LNM. Místo rychlého prodeje přišlo vystřízlivění a LNM tlačí vládu k nepříliš výhodné transakci.
