Celá situace vypadala takto:
Dobrý den, pan ministře.
Nemám, co bych vám řekl. Nemám, co bych vám řekl.
(Svoboda mizí v jednacím sále sněmovny. Po pár minutách opět vychází ven.)
Dobrý den, pane Svobodo. Jdu se vás na něco zeptat.
Na tuto otázku nemám odpověď.
Na kterou otázku?
Tu kterou jste právě položil.
Já jsem žádnou nepoložil.
Já ji dobře slyšel. Vy jste ji položil, dostal jste odpověď. (Svoboda si dává mobilní telefon k uchu.) Nevidíte, že mám práci, pane redaktore?
Ne.
To je mi vás líto. Zkuste si mě pořádně prohlédnout.
Máte mobil u ucha, ale nikam nevoláte. Tomu říkáte práce?
A co tu děláte vy?
Pokouším se vás na něco zeptat.
Tak pracujte s jinými poslanci a jinými ministry.
Máte-li teď tolik práce, tak kdy je možné vás oslovit?
Když mám čas.
A kdy máte čás?
To vám teď nemohu říct. Jsem velmi vytížený člověk.
Kdy budete mít čas?
To vám bohužel neřeknu. (Odkládá mobil od ucha.)
Teď vidím, že nic neděláte, tak mi dovolte položit otázku.
Vždyť jsem vám na ni odpověděl. Vy jste si ji nenahrál? Za to já ale nemůžu.
Vy jste na nic neodpověděl. Já vám totiž ještě žádnou otázku nepoložil.
Položil. Já ji dobře slyšel.
Prosím vás, proč hrajete takové divadlo?
Já vám odpověděl na otázku. Řekl jsem, že vám na ni nemohu dát odpověď.
Tak už bychom s tím mohli přestat a já vám tu otázku konečně položím: Jdu se vás zeptat na to, zda jste od firmy Tax and Investment Advisers přijali peníze?
Na tuto otázku vám odpovědělo tiskové oddělení zveřejněním jisté informace na internetu. Mám vás zavést do některé kanceláře, aby vám to ukázali, když si to nedokážete najít sám?
Děkuju, nemusíte. Jdu za vámi ještě s jednou informací: Jednatel agentury MPL potvrdil, že ČSSD při volební kampani jeho agentuře platila z peněz firmy Tax and Investment.
(Svoboda si opět dává mobil k uchu.) Teď pracuji. Buďte tak hodný, nechte mě. Nechtě mě pracovat! (Směrem k ochrance:) Zavolejte policii, že mě tady obtěžuje.
(pozn. Policie nepřišla.)
4. února 1999 10:21
