Problém číslo jedna: já jsem vysloveně papučový typ milionáře, kdežto většina mých kolegů nejvíc pookřeje v plenéru.
Jistý mladý muž například k smrti rád žízní v australských pouštích. Naposledy ho zachraňovali helikoptérou, když se mu cosi "vylágrovalo" ve vypůjčeném offroadu. Mně stačí připomenout si, že v australských píscích se povaluje deset nejjedovatějších hadů světa, a musím vyrazit na oběd k mamince do Žabovřesk, abych získal ztracenou rovnováhu a klid...
Tak jsem se právě vrátil ze Žabin, mamka dělala svou skvělou koprovku, a můžeme pokračovat.
Klidnější a starší z mých bohatých přátel si vystačí s Českou republikou, ale zato věnují hodně času sportu. Sport je pro mě naprostou záhadou! Poměrně hodně jsem o něm svého času přemýšlel, ale dodnes nevím s jistotou, k čemu může být užitečné uběhnout sto metrů za deset vteřin. Napadlo mě pochopitelně, že takový člověk toho nejspíš stihne mnohem víc než já... jenže já už nikam nespěchám.
A další případ; třicátník, který začínal svou milionářskou kariéru tak, že vozil (na kárce) do sběru dopravní značky, se může utlouct po vodních sportech. Obzvlášť zbožňuje jízdu na jedné (vodní) lyži; prý při tom skvěle zrelaxuje. Zkusil jsem to jednou... a byl jsem tak zrelaxovaný, že jsem pak čtrnáct dní zvracel, už když jsem zaslechl bublat vodu v rychlovarné konvici.
Já třeba moc rád utírám prach na poličkách. Když chytnu svého porcelánového slonečka pro štěstí a hezky zvolna ho ojíždím štětečkem z kajčího peří, cítím, že svět má jistý řád... a že ten řád pracuje v můj prospěch.
Nadevše jiné ovšem miluji četbu. Četba... to je velký rituál! Zdaleka přitom nejde pouze o obsah té které knihy. Jde též o její lesklý přebal, který ještě před započetím samotného úkonu četby opatrně sejmu a uložím na předem určené místo. Jde také o styk dlaně a drsného hřbetu a samozřejmě i o červený kanýrek, kterým zakládám stránku, když znaven četbou ulehám.
Samotná kniha je však pouze částí většího celku. Při četbě jde totiž soupodstatně o saténový župan s tygřím vzorem, který jsem si před léty přivezl z Laosu, a hodně záleží i na křesle z krokodýlí kůže, do kterého usedám, překládaje ladně nohu přes nohu na protější čalouněné sofa. V řadě neposlední jde o kalný svit lampy, který přes mé zemdlelé rameno polévá ohmatané stránky.
Obsah knihy hraje při četbě pochopitelně prvořadou roli; zároveň je to bohužel to poslední, co by zajímalo mé přátele milionáře.
Nedávno jsem dočetl krásnou a velmi podnětnou kroniku francouzské revoluce a měl jsem pocit, že některé informace ocení i kolega, který jinak dává přednost paraglidingu.
Když jsem se pak přes hromady mrtvol, které pomáhaly uvést do praxe heslo Volnost, rovnost, bratrství, dostal až k líčení poprav gilotinou, která oproti ustálenému přesvědčení oddělovala hlavy od trupů dosti obtížně a případně i natřikrát či na čtyřikrát, zavrtěl sportovec pouze nespokojeně hlavou a pravil: "A tos doteď nevěděl, že lidi sou vobyčejný svině?!"
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
