Možná byste, milánkové, neřekli, že heroin, kafe a endorfiny, které vyprodukují těla náruživých cyklistů v lesejčcích a na polních stezkách, mají cosi společného. A ono zrovna jo!
Ve všech případech se setkáváme s návykovou chemikálií, která je schopna měnit lidské vědomí.
Je to sice k nevíře, ale lidé jsou opravdu schopni "opájet se" chemií vlastní produkce. Nakonec o "pařátech vnitřní sekrece" veršuje vtipně už Andrej Stankovič, kterému v jedné básni "tancují kurvy při harmonice, v svitu měsíce". Netuším, čím byl tenkrát vousatý bard "nasypanej", ale i kdyby to byla jen Inspirace, stálo to za to.
Problém, o kterém se chystám pohovořit, je už hodně starý, ale my se můžeme klidně tvářit, že to celé začalo v roce 1937, kdy bankéř firmy DuPont Andrew Mellon protlačil americkým Senátem zákon kriminalizující marihuanu. Není vyloučeno, že sám doma šňupal kokain, až se mu od nosu prášilo, podstatné ovšem je, že firmě zabývající se výrobou umělých vláken elegantně odstranil z cesty největšího konkurenta, kterého představovalo konopí.
A zatímco dlouhé roky předtím existoval třeba ve státě Virginia zákon, jenž pěstování konopí přímo nařizoval (!), onoho památného roku nastal hon na čarodějnice, který dosud neskončil.
Nikoho by nemělo překvapit, že produkty firmy DuPont se dnes hnojí makovice v Afghánistánu (říká se tomu "pomoc rozvojovým oblastem"). Navíc špinavou práci rádi odvedou jiní, kteří se mezitím pustili po dobře prošlapané cestičce.
Průmysloví giganti produkující miliardové zisky prodejem léků totiž svým účinným lobbováním nedovolí, aby jednotlivé americké státy legalizovaly cannabis alespoň pro lékařské účely, ač jde o jistoty prověřené zkušeností stovek generací. Roztroušená skleróza, epilepsie, revmatické choroby... tady všude byla a opět by mohla být stará dobrá "tráva" neocenitelným pomocníkem.
Skupina amerických lékařů doložila, že škodlivost a návykovost marihuany je výrazně nižší než u dlouhé řady běžně užívaných svalových relaxantů, spacích pilulek či analgetik. Jiný lékařský průzkum v USA zase prokázal, že mezi všemi antidepresivy, jimiž je moderní svět zaplaven, vítězí svými účinky zcela bezkonkurenčně... alkohol.
Ve věci drog jsme zkrátka opakovaně klamáni a tendenčně informováni, a to nejen o tom, jak jejich užívání prospívá stále více utlačované lidské duši.
Bodejť by ne, když společnosti kritizující užívání drog nejvíce jsou zpravidla identické s těmi, které svým fungováním "vyrábějí" největší množství tzv. rizikových konzumentů. Alkohol ani tvrdší drogy nejsou problémem samy o sobě. Pije se všude, ale každý ví, že v Rusku se pije jinak než v Itálii – a není to jen tím, že italský jih je vhodnější k pěstování vína. Spokojení a frustrovaní lidé totiž konzumují drogy velmi rozdílným způsobem.
Zkusím to říct úplně jasně. Nelze pochybovat o tom, že užívání drog může člověka i zabít. Je-li ale pro někoho droga to jediné, co ho v tomhle podělaném světě ještě drží při životě, stává se takový problém irelevantním.
. Kdo je Martin ReinerMartin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih a v letošním roce vyjde jeho nový román Lucka a já. Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry. Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval. Více se dozvíte na adrese www.martinreiner.cz. |
