Vracel se večer z restaurace, když tu si povšiml, že kousek nad jeho hlavou vydává silnou záři jakýsi placatý objekt kruhovitého charakteru. Když mi tu příhodu vyprávěl, ještě se mu chvěl hlas... a i já jsem cítil, jak se mě zmocňuje dosud nepoznané vzrušení.
Rozhodli jsme se podrobit ono místo důkladnému ohledání a zjistili jsme přitom, že šlo o pouliční lampu nahlédnutou prizmatem osmi vypitých piv. Ale bylo to každopádně o fous! Paranormální jevy se prostě vyskytují všude kolem nás a já dospěl k závěru, že bych jim měl věnovat mnohem větší pozornost než dosud.
Můj milionářský dům rychle zaplavily knihy o psychokinezi, šamanismu, transpersonální psychologii či věštectví... a nestačil jsem se divit! Věděli jste například, že jurodivý ruský kněz Rasputin - krom toho, že svým paranormálním aparátem obšťastňoval carevnu - předpověděl naprosto přesně útok Arabů na Světové obchodní centrum, když už v roce 1910 prohlásil, že "satan bude po jeden hrůzný den chodit po Zemi"?
Jiná neuvěřitelná událost se odehrála v roce 1964 v malém městě v provincii Ontario. Sedmačtyřicetiletý Steven McGrabe se pokusil přestěhovat skříň pouhou silou své vůle. Nakonec ji museli odnést stěhováci, ale jeden z nich na schodech prohlásil, že mu připadá nezvykle (!) lehká.
A tak bych mohl pokračovat ještě hodinu. Skutečně významný pro můj vztah k mystickým zážitkům je ovšem teprve den, kdy jsem narazil na webové stránky o New Age.
Zjistil jsem, že definice tohoto celosvětového hnutí spojuje dohromady pojmy jako čarodějnictví, ufologie, psychotronika, ekologie a feminismus, a pochopil, že celá věc zachází mnohem dál, než jsem si dokázal na začátku představit. Taky mi s myšlenkou na feministky docvaklo, že "paranormální" zní o dost líp než "nenormální".
Přestal jsem na čas úplně vycházet ze svého pokoje a po čtrnácti dnech intenzivní práce se změněným vědomím jsem si byl dokonale jist! Nejúchvatnější paranormální jev, se kterým jsem se osobně setkal, se jmenuje inženýr Bok z Náměště nad Oslavou.
Ve firmě, kde jsem před patnácti lety pracoval, dělal hlavního účetního, ačkoli měl ještě po šesti měsících problém najít zasedačku a stvořit souvětí pro něj byl stejný problém jako vydestilovat ze solného roztoku hroudu zlata.
Tenkrát jsem si naivně myslel, že pan inženýr je naprostý blb. Teď už tuším, že to klidně mohl být zástupce galaktické civilizace, která dosud nevynalezla účetnictví. A že jeho skutečné poslání na Zemi zřejmě tkvělo v něčem úplně jiném. Po letech odhaduji, že mohlo jít o pojídání zákusků, kterému se pan inženýr v závodní jídelně věnoval s takovou vervou, že se stal na čas cílem školních exkurzí.
Jednu věc ale vím; jsem stále jen na začátku dlouhé cesty. Bolest pramenící z vědy a poznání je totiž pro druh Homo sapiens takřka nesnesitelná a naše vůle chytit se kdejaké pitomosti vpravdě bezměrná. Není čemu a proč se smát: ať je kolem zázraků a divů sebevíc, naše každodenní žití zůstává tak zoufale normální, až se z toho chce jednomu plakat.
. Kdo je Martin ReinerMartin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih a v letošním roce vyjde jeho nový román Lucka a já. Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry. Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval. Více se dozvíte na adrese www.martinreiner.cz. |
